Každá země má své speciality. Tím nyní nemyslím jenom ty gastronomické. Například do Egypta se jezdí na pyramidy a kvůli staroegyptským chrámům, do Dubaje za luxusem a do Íránu za jeho neopakovatelnou kulturou. Maroko je zemí, kde si každý najde něco – lidé sem jezdí k moři, jiní zase surfovat na saharských dunách a zase jiné lákají treky v jeho vysokých horách nebo středověké medíny a nakupování na barevných tržištích.

Pro mne je ale Maroko něčím trochu jiným – jeho unikátnost vidím zejména v jeho riádech a dárech. Ty si získali mé srdce už hned během mé první návštěvy v roce 2012 a dodnes se v něm drží.

Co jsou riády a dáry

Co to vlastně jsou, ty riády a dáry? Začnu trochu seširoka – už jsem použila slovo medína, což v arabštině – al madína – znamená město. V marockém prostředí se tímto termínem označují staré části měst. Ty kdysi před příchodem Francouzů byly původním městem, obehnaným hradbami. Uvnitř hradeb bylo vše – trhy, služby, administrativní a rezidenční budovy. Jinými slovy – riády a dáry. Tyto slova totiž odkazují ne na funkci domu, ale jeho stavební typ. Riády jsou větší, s centrálním nádvořím natolik rozhlehlým, že se sem vejdou stromy, fontány, slovem – vnitřní zahrada. Dáry jsou menší, jejich centrální nádvoří tak většinou zahradu nemá, ale může mít malou fontánku, případně stůl a židle. Jelikož tento vnitřní prostor není zastřešen, dostanou se sem ptáčci, ale také dešťová voda. Je to tedy uvnitř domu – ale vlastně pořád venku.

Co je na riádech a dárech tak zajímavého? 

Moje srdce si tento tradiční způsob stavění budov, jež dnes najdeme téměř výhradně v medínách, z několika důvodů:

• Marocké domy nejsou zvenku vůbec zdobeny a během procházky medínou tak není vidět nic extra krásného. Ale jen co překročíte prah dveří, vše je jinak! Ocitáte se na nádvoří, a z krásy vám jde hlava kolem. Je tady barevná dlažba, sloupořadí s keramickou mozaikou, zdobení sadrou a cedrem. Každý dům je jiný, neopakovatelný. A hlavně obestřený tajemstvím, z něhož z venku nic nevidíte.
• Riády a dáry jsou příjemným místem oddychu, především v letních měsících. Překročíte práh a z rozpálené ulice jste najednou v oáze se stíny a mnohem nižší teplotou. To vnímáte především, pokud jde o nádvoří se zahradou, kde koruny palem nevpustí ostré sluníčko dovnitř.
• Tyto fascinující domy nejsou pouze oázou z hlediska teploty, ale také z hlediska klidu. V ulicích marockých medín bývá rušno, především pokud je v blízkosti tržiště, mešita nebo škola. Ale překročíte práh … vnitřek dáru nebo riádu je jakoby jiný svět. Je tam klid, pohoda, prostor k rozjímání.
• A nakonec – marocké riády a dáry jsou turistům dostupné! A to nejenom ty, které kdysi sloužily jako paláce a kam se dostanete v rámci prohlídky s průvodcem. Desítky, ne-li stovky původních rezidencí změnily majitele, kteří je opravili a otevřeli publiku jako penziony. V Maroku tak můžete jezdit z místa na místo a v téměř v každém najdete riád, kde se dá přenocovat a strávit několik dnů.

Právě to mne na riádech a dárech baví – bydlet v nich, užít si tu krásu nejenom během krátké prohlídky, ale během celého odpoledne, večera, rána nebo noci. Samozřejmě, domy s centrálním nádvořím se stavěly po celém Blízkém východě a velmi zajímavé by jste i dnes našli ve starém Damašku nebo na jihu Íránu a dokonce byste tam mohli i přespat. Přesto právě v Maroku jsou tyto budovy téměř na každém kroku a krása některých z nich vás určitě také ohromí. O tom, co očekávat během pobytu v riádu (nebo dáru), jak si ho najít a jak si ho nejlépe užít, si povíme v dalších dílech tohoto seriálu. Nejprve vás ale vezmu do roku 2012, kdy jsem se s riády setkala poprvé.