All posts by kouzloorientu

Essaouira – klidná oáza na Atlantiku

Město ležící na pobřeží Atlantského oceánu, známé zejména díky své hudbě Gnawa, příjemným klimatem a výbornými podmínkami pro surfování, to je Essaouira.

Otroci, čaj, i pštrosí pera

{FOTO-8245}

Essaouira je vlastně mladší, než by se zdálo, její první osídlení tady bylo v 15. století a až o třista let později vznikly její hradby. Nejspíš již tehdy byla Essaouira krásným městem, protože berbeři ji namísto tradičního názvu Mogador spíše říkali seura – malý obrázek. Důležitější, než její krása ale byla její strategická poloha na pobřeží Atlantského oceánu, a tak se vedle Tangeru stala v 19. století dalším přístavem, kde se obchodovalo s Evropany.

Lodě naložené mandlemi, olivovým olejem, ale i pštrosími pery tak opouštěly marockou půdu, zatímco jiné lodě s čajem a bavlnou do přístavu mířily. Jistou dobu sloužil přístav i pro tisíce kilometrů vzdálené centrum Timbuktu, které odsud vyváželo do nového světa černé otroky.

Obchod potřeboval i znalost jazyků a diplomatické schopnosti, čemuž se, kromě tradičního řemesla výroby stříbrných šperků, věnovala místní Židovská komunita. A paradoxně to byli právě Židé, kteří zcela nedopatřením město také připravili o jeho živobytí za Francouzů.

Podle legendy totiž Essaouiru navštívil slavný francouzský maršal Lyautey v sobotu dopoledne, když mají Židé šabat, a tudíž byla větší část obyvatel doma nebo v synagogách. Město se tak maršalovi zdálo vylidněné a bez života, a tudíž se rozhodl přestěhovat obchod do mnohem živějšího přístavu čtyřista kilometrů severněji, do Casablancy.

Židovská komunita ani velké obchodní lodě se už v Essaouiře dnes nenacházejí. Co ale přetrvává je příjemná atmosféra poklidného starého města, ve kterém si všichni přijdou na své – alternativní mládež hledající levnou zábavu a alkohol, surfaři ve snaze najít neprozkoumané a panenské pláže, milovníci etnické hudby a ospalých kaváren, jako i místní kočky čekající na nepozornost prodavačů, aby si mohly ukrást čerstvou rybičku.
Nenadarmo se Essaouiře říká město hippies. V 60. letech byla přesně tím, o čem Graham Nash spolu s Stephenem Stillsem a Davidem Crosby zpívají ve známém hitu Marrakesh Express. Tento ráz Essaouiře zůstal, nikdo tady nikam nespěchá a nemělo by to ani smysl, všechny další zajímavosti Maroka jsou značně daleko.

Do nejbližšího Marrákeše jsou to tři hodiny jízdy, ale pokud chcete do Agadiru, na cestě strávíte ještě o půl hodinu déle. Chcete vyrazit na výlet do Casablancy? Jízda vám zabere téměř celý den. Tak dobře je Essaouira v Maroku ukryta.

 

Marrákešské náměstí Fna – divoká zábava na hraně zákona

Náměstí Fna, nebo správně arabsky náměstí Jamaa al Fna, je místem, které v Marrákeši neminete, i kdybyste se o to snažili. Leží přesně uprostřed medíny a jeho zvuky a vůně se vinou daleko do přilehlých ulic. Večer vás zase dav svým proudem nezavede jinam než na toto místo, které lze právem pokládat za světový unikát. 

Slovo fna lze přeložit jenom těžko, ale historici se shodují na tom, že název náměstí nejspíš znamená shromáždění mrtvých, i když už nevysvětlují, k čemu tento ponurý název odkazuje. Víme nicméně to, že se v předchozích staletích na náměstích vystavovaly hlavy popravených zločinců, aby tím radní odradili další od kriminálních činů.

Říkalo se jim „marrákešské pomeranče“. Hlavy zločinců už na náměstí dnes neuvidíte, zato opravdové pomeranče jsou na každém kroku – čerstvě vymačkaný džus z těchto lokálních plodů je osvěžující a zároveň bio. A za lidovou cenu 4 dirhamů ho neseženete prakticky nikde jinde v Maroku.

Legendy ochraňuje UNESCO

Náměstí Fna má zcela jistě víc legend a historek podobného charakteru, jako je způsob popravování kriminálniků. Mnoho z nich znají lidoví vypravěči, kteří na náměstí přichází k večeru. Někdy mají sebou pomocníky nebo alespoň židli, jindy začnou vyprávět sami od sebe. Do několika minut se kolem nich shromáždí diváci, kteří s napětím sledují ústa vypravěče.

Tyto příběhy nejsou nikde zaznamenány, i když dnes již existují iniciativy pro uchování těchto po staletí ústně předávaných historek a legend. Právě díky vypravěčům jsou večerní aktivity na náměstí Fna zapsány do seznamu nehmotného Světového dědictví UNESCO.

Zábava na hraně láká

Vypravěči ale nejsou jediní, kdo přitahuje publikum. Jsou to také zápasníci během svých soubojů, mladí atleti svými skoky a přemety, dále pak krotitelé hadů a majitelé opic. Ženy zahaleny tak, že jim jsou vidět jenom oči, vám ruce rády pomalují henou a pan bývalý doktor zase vysvětlí, které bylinky jsou vhodné na které nemoci.

Večerní procházka po náměstí tak může zabrat se zastávkami i několik hodin. A pokud vás zrovna bolí zub, můžete využít návštěvu zubaře, nebo spíš trhače zubů. Tento pán má před sebou stoleček s výstavou zubů, které za svou kariéru již Marrákešanům vytrhnul. Samozřejmě má s sebou kleště a v dobách minulých byl zcela jistě na náměstí Fna vyhledávaným odborníkem. Bolest zubů je velice nepříjemná věc…

Matyša bil bejd

Pod tímto složitým názvem (čte se matyša bil bejd) se ukrývá velmi jednoduché marocké jídlo, které se velmi ponáší na vegetariánskou variantu maďarského leča.

Potřebujeme:

3 rajčata

1 papriku

1 cibuli

1 stroužek česneku

pepř, koriandr, ras il-hanout

4 vejce

Na jemno nakrájenou cibulku osmažíme dozlata, přidáme stroužek česneku a necháme osmahnout.

maticha1

Přidáme nadrobno nakrájenou červenou papriku, zamícháme.

Nakrájíme tři větši rajčata nadrobno, přidáme k paprice a zamícháme, necháme vařit na mírném ohni asi 20 minut.

maticha2

Nyní přidáme koření: pepř,  koriandr a marockou kořeninovou směs ras il-hanout, dobře zamícháme.

matich3

Rozšleháme čtyři vajíčka, přidáme ji do směsi, a mícháme po dobu 3 minut.

Podáváme s chlebem, nebo můžeme ozdobit vařenými brambory, posypanými rozmarýnem.

maticha4

Marocká Sahara a její kouzlo

Nekonečná Sahara. To je oblast, která má rozlohu přes 9 milionů km čtverečních. Je tudíž tak velká jako Čína nebo USA. Jaké asi muselo být středověké cestování na velbloudu ze srdce Afriky ke Středozemnímu moři? Bylo určitě nekonečné jako Sahara samotná. Dnes si to ani nedokážeme představit, nicméně Sahary se můžeme dotknout a vychutnat si ji například v Maroku. 

Sahara neznamená jenom písečné duny. Velká část této pouště je pokrytá horami nebo naopak rovinou a suchopárem. Na území Maroka jsou ale dvě místa, kde lze vidět písečné duny a kam lze vyrazit za poznáním pouště, jsou to ergy (shluky písečních dun) Šigaga a Šabbí.

Erg Šabbí se nachází na hranicích s Alžírskem a jeho duny dosahují výšky až 150 metrů. Duny v ergu Šigaga jsou nižší, ale rozlehlejší, nacházejí se jižně od krásné oázy Draa. Obě tato místa tudíž stojí za návštěvu.

Co vám nabídne jenom Sahara

V první řadě je to ticho. Ticho, které by se dalo krájet. Poblíž ergů se nenacházejí města, pouze malé vesničky, ve kterých místní obyvatelé ještě před několika desítkami let žili jako nomádi a kolem písečných dun se pohybovali v závislosti na vodě. Dnes nejsou jejich domy z nepálených cihel pouze jednodušší alternativou ke stanům, ale také způsobem obživy, protože je otevírají pro návštěvníky a pronajímají své pokoje turistům.

Při vstupu do takového příbytku vás v první řadě určitě zarazí, jaký teplotní rozdíl tady pocítíte. Domy jsou postaveny tak, aby poskytovaly co nejvíce stínu a chladu, tudíž bez oken. Většina z těchto domů a penzionů má přístupnou terasu s výhledem na okolí.

A pokud tady strávíte večer u svíček nebo s jemnou, nevtíravou hudbou vyluzovanou Berbery z jejich tradičních nástrojů, určitě se dívejte na noční oblohu, posetou miliony hvězd, je to něco, co vám poskytne pouze místo, které je daleko od civilizace. Najednou uvidíte, že vaše ubytovací zařízení má těch hvězdiček mnohem víc, než je uvedeno na recepci.

Výlet za tichem

Saharské ticho objevíte, když se ještě více vzdálíte od lidských příbytků, například během vašeho výletu pěšky nebo na velbloudu na duny. Zkuste si vyjít na jednu z nich! Velice brzy zjistíte, že vám to jde nejlépe bez bot a určitě není dobrý nápad to podnikat v poledne.

Písek umí hodně pálit. Na vrcholku duny na vás ale čeká zážitek v podobě krásného výhledu na všechny menší duny a údolí pod vámi a taky ticho. Ticho, které prolomí jenom šustící vítr a řehtání velblouda. Ticho, které uklidňuje a léčí.

Pochutnejte si…

Na čem si na Sahaře pochutnáte? Berberská kuchyně se vyznačuje tím, že používá málo masa. Hovězí nebo kuřecí maso lze ochutnat připravené v tradiční nádobě, tadžínu, ale spíš jako doplněk k výborně ochucené zelenině. Někdy se dá sehnat i maso velbloudí, které je drahé a chutná podobně jako hovězí.

O to častěji se ale setkáte s madfunou – berberskou pizzou. Je to v podstatě pizza na způsob calzone, plněná vajíčkem nebo kuřecím masem a dochucená skořicí. Tuto specialitu můžete zapít například velbloudím mlékem, které je nesmírně zdravé. No a jako sladkou tečku na závěr vám na Sahaře nabídnou sladké a šťavnaté datle, které se pěstují v marockých jižních oázách.

Fes nebo Marrákeš?

Opravdu Sophiina volba.  Pokud nemusíte, nedělejte ji, a navštivte obě mesta! Jde o dvě z nejzajímavějších měst v celém arabském světě, a vynechat jedno nebo druhé se rovná ztrátě. Nicméně pohled na poznávací programy do Maroka od českých cestovních kanceláří naznačuje, že jedno z těchto měst nezřídka chybí. Pokud si opravdu musíte vybrat, nebo plánujete vlastní cestu a z různých důvodu můžete jenom do Fesu nebo jenom do Marrákeše, tady je pár vodítek:

ZAŽIJTE AUTENTICKOU MEDÍNU

Fes je starší o přibližně třista let než Marrákeš. Jeho počátky se pojí s člověkem, který do Maroka přinesl z Arábie islám, Idrísem I. V 8. století se rozvíjející město možná již nemá původní domy prvních obyvatel (mimochodem přišli z Tuniska a Andalúzie), ale ranní středověk lze ještě z malých feských uliček dobře vyčíst. Říká se, že Fes al Bali (tedy Fes z 8. století) má až 9400 uliček. Zanga (nebo zanqa podle arabského psaní) znamená malou uličku, na konci které je vstup do rodinného domu. Většinou je slepá, nebo se různě kroutí a klikatí, až naprosto ztratíte pojem o prostoru a světových stranách. Neexistuje snad mapa, která by pravdivě zaznamenala každou takovou zangu feské medíny, takže tady je opravdu potřeba vyhradit si celý den. Ve feské medíně čeká v každé zanze překvapení! Je tady bezpočet mešit, mauzoleí, kde jsou pohřbení maročtí svatí, meders (náboženských škol), ale také soukromých domů, které obyvatelé pronajímají návštěvníkům (dár, riád).

marrakes-fes

NAKUPUJTE NA NEJBAREVNĚJŠÍM TRŽIŠTI V ORIENTU

Tak bych nazvala marrákešské tržiště, které hýří všemi barvami a zapojí do činnosti i další smysly! Z hlavního náměstí vstupujete přes stánky vetešníků, postupně pak procházíte kolem obchůdků s barevnými látkami a kožené zboží, dolu níž pak zaslechnete typické zvuky pracujících kovotepců – cink, cink … Pokud půjdete za těmito zvuky, objevíte celou řadu obchůdků se svítidly, mosaznými předměty do domácnosti, tepanými zvířátky až po stánky, kde se všechny tyto věci vyrábí. Je to Mekka nakupování, obchodník vás rád pohostí sladkým mátovým čajem na povzbuzení do vybírání zboží a smlouvání. Když nebude mít správnou velikost a barvu, nechá vás chvilku osamotě a za několik minut donese to, co požadujete. Marrákešsky trh je jeden velký “department store”, kde nakoupíte všechno, navíc s příjemným pocitem z dobré ceny a příjemných konverzací s obchodníky. Hlavně některé uličky vzdálenější od hlavního náměstí jsou často liduprázdné, takže prostoru a času na nákup je habaděj.

KOŽELUŽNY NEBO ŠNECI?

Jak Fes, tak Marrakéš – obě mestá mají své speciality. Nemusí nutně jít o jídlo, do Fesu se jezdí mimo jiné i kvůli koželužnám, kde dodnes tradičním způsobem opracovávají kůže mořením a chemikáliemi. Budete potřebovat trochu čerstvé máty když vás vyvedou na vyhlídku, odkud jsou koželužny vidět. Zápach z ptačího trusu pomíchaného s chemikáliemi není zrovna něco, co vám přidá chuť do jídla.

bebouch
foto: T.Kubuš

V Marrákeši koželužny najdete také, nejsou však tak slavné jako ve Fesu. Zaměřme se proto na gastronomii – kromě tradičního kuskusu a tajine si tady můžete na náměstí Džamaa al Fna pochutnat také na “bebuš” – šnecích vařených ve vodě okořeněné speciální směsí. Pokud půjdete rovnou z tržiště, jedny “bebuš” už možná máte v nákupní tašce – toto slovo se používá jak pro šnecí specialitu, tak pro marocké barevné papuče.

Ať se už rozhodnete pro Fes nebo pro Marrákeš, užijte si to!

Šefšaouen – andaluský šarm v drsném Rífu

 

Hodinu jízdy od Tetuánu dechberoucí krajinou Rífu se nachází Šefšaouen. Ten vznikl v 15. století jako malá vesnička, která měla poslání, a to pomocí vysokých hradeb a znalosti drsného Rífu bránit proti portugalským útokům severní Maroko v době, kdy pod jejich kontrolu spadal přístav v Ceutě. Šlo hlavně o obchod – nehostinný Ríf byl jedinou cestou, jak se z přístavních měst jako Tanger dostat do královského Fesu. Městečko se opravdu ubránilo a Portugalci se dál do vnitrozemí Maroka nikdy nedostali.

Přesto má Šefšanouen, jehož název pochází z berberského Išauoen čili dva kozí rohy evropský nádech, podobně jako Tetuán. Na rozdíl od Tetuánu je ale městečko zbarveno do modrobíla a modré zbarvení domů s úzkými uličkami. Právě proto si Šefšaouen vysloužil přezdívku modrá perla.

Šefšaouen byl křesťanům nepřístupný až do dvacátého století. Jenom málo cestovatelům se podařilo v přestrojení dostat dovnitř hradeb a nejeden z nich skončil po odhalení velice zle – pár cestovatelů tak za svojí zvědavost zaplatilo vlastním životem.

Když se ve dvacátém století nakonec Šefšaouen zpřístupnil všem bez ohledu na náboženské vyznání, jazykovědci přišli na zajímavou věc: místní židovská komunita si tady zachovala původní jazyk své domoviny, středověkou kastílštinu, která ve Španělsku zanikla s odchodem Židů.

Dnešní město má přes 35 tisíc obyvatel a původními hradbami obehnaná vesnička je pouze jedna z jeho mnoha čtvrtí. Pokud si v Šefšaouenu ráno přivstanete, můžete se kochat výhledem na východ slunce z kopce naproti lokalitě Ras el Ma ve východní části starého Šefšaouenu. Za návštěvu také stojí nedaleké vodopády Akšúr nebo procházky po přírodě Rífu.

Nejlepší hašiš na světě

Pokud vám obchodníci na tržištích v Marrákeši nebo Fesu nabídnou hašiš, bude tento zcela jistě pocházet z regionu Rífu. Hašiš se pěstuje v okolí města Ketama a z Maroka pochází 70 % celosvětové produkce této drogy.

Obyvatelé Rífu pěstují hašiš již několik století a v těchto drsných podmínkách bylo v některých obdobích toto relativně drahé zboží jediným způsobem, jak se uživit. Dodnes se rífský hašiš, kterému místní říkají jednoduše kif (toto slovo v arabštině znamená potěšení a označuje také květenství konopí, ze kterého se hašiš vyrábí), pokládá za nejkvalitnější na světě. 

Kam za zdravou vodou poblíž Fesu?

Za zdravou a léčivou vodou lze z Fesu vyrazit směr východ, nebo směr severozápad. Obě cesty netrvají více než hodinu a nabízí možnost koupání a konzumaci léčivé vody.  Tak jsem se tam tento podzim vydala.

Moulay Yacoub

Tyto lázně jsou z Fesu asi 45 minut jízdy na severozápad. Cesta vede kolem královských pozemků a klikatí se po okolitých kopcích. Celá oblast je na jaře krásně zelená, na podzim zase hnědobéžová. Lázně Moulay Yacoub jsou od samotné vesničky vzdálené asi 2 km, pokud teda myslíme ty moderní s bazény a masážemi. Jinak se lze koupat i přímo ve vesnici, kam chodí místní.

Moderní lázně mají ve svém komplexu krytý bazén, ve kterém je teplota vody 54 stupňů Celsia. Voda má vysoký obsah síry a léčí reumatické a dýchací nemoci. Doporučuje se zůstat ve vodě nejvíc 20 minut najednou, a tuto kúru opakovat několikrát. Voda příjemně unavuje, takže vyžaduje oddych na lehátkách. Lázně jsem navštívila několikrát, vždy tam bylo čisto a příjemně. O víkendu může být bazén hodně naplněný, je proto lepší přijít ráno.

Sidi Harazem

Do těchto lázní jede vlak a městská doprava od Feské medíny. Lázně leží, podobně jako Moulay Yacoub ve svlněné krajině kopců, které jsou na jaře hodně zelené. Komplex zahrnuje několik bazénů venku, s nabídkou masáží a dalších služeb uvnitř hotelu. Hned vedle hotelu je místo, kam si místní chodí po vodu, kterou si zdarma berou do pet lahví. I ráno jsem tam potkala dost lidí, kteří popíjeli léčivou vodu a piknikovali opodál v trávě.

Voda v Sidi Harazem obsahuje hodně hořčíku a léči potíže jater a žilní problémy. Má docela příjemnou chuť, je o něco chladnější než voda v Moulay Yacoub, a chutná slaně. Tradičně se pije z malých černobílých džbánků, které jsou na místě k dispozici.

Obě místá, jak Sidi Harazem, tak Moulay Yacoub stojí za půldenní výlet z Fesu.

Proč navštívit Maroko

Maroko – už jeho název dýchá exotikou Orientu i Afriky. Proč se vůbec vydat do země v nejzápadnějším koutě severní Afriky a Blízkého východu zároveň? Hledáte-li zemi, ve které si pochutnáte, zasportujete, skvěle se vykoupete, poznáte historii a nakoupíte exotické šperky a oblečení, pak je právě Maroko hodno vaší návštěvy. Přinášíme hned 10 dobrých důvodů, které jasně říkají: Na dovolenou do Maroka! 

Tolik rozmanitosti v jediné zemi …

Kolik zemí na světě se může pochlubit tak bohatou historií, kulturou a geografií? V Maroku naleznete rozmanitost v kuchyni, jazycích, oblékání a přírodě, takže se během návštěvy budete sami sebe ptát, zda-li jste opravdu pořád v té samé zemi.

A tak se lze v Maroku jeden den koupat v oceánu, druhý den vystoupat směrem k nejvyšší hoře severní Afriky a po sestupu hned další den jet na velbloudech napříč Saharou. 

Setkání Západu s Východem

Maroko je moderní zemí, ve které naleznete nákupní centra, pláže a kavárny jako v Evropě, ale také prastaré mediny, královské paláce a poznáte tradiční způsob života. Svezete se moderními vlaky a autobusy, ale upřednostnit můžete dopravu na oslovi nebo velbloudovi.

Vůně zeleného čaje a sladkostí s obsahem růžové vody vás nenechá na pochybách, že jste v exotickém Orientu v celé jeho kráse a tajemnosti a přitom můžete sedět v moderní kavárně s připojením na vysokorychlostní internet. V Maroku se Západ s Orientem nejenom setkaly, ale také vytvořily harmonii. 

IMG_1731

Západy slunce nad dunami

Dovedete si představit romantičtější západ slunce než ten, ke kterému vás na dunách doveze koráb pouště – velbloud? Pouštní krajina má své neodolatelné kouzlo a západy slunce jsou okamžikem, na který nezapomenete.

Silnějším zážitkem je snad jenom noc v dunách s pozorováním oblohy a miliony hvězd. 

Zdravá kuchyně výborných chutí

 

Marocká kuchyně není pikantní, ale nabízí celou řadu zajímavých chutí s příměsí exotického koření. Je zároveň lehká, jelikož jejím základem je zelenina, kuskus a vařené maso.

S použitím směsí koření, jakým je například slavná směs ras il-hanut, vytváří maročtí kuchaři a kuchařky jídla nezapomenutelných chutí.

Jedinečná berberská kultura

Její projevy naleznete po celém Maroku prostřednictvím jedinečných hudebních žánrů, způsobů oblékání i svatebních tradic. Pravou berberskou pohostinnost zažijete v pohořích Středního a Vysokého Atlasu, kde se v malebných vesničkách jakoby zastavil čas.

DSC00713

Nejkrásnější památky na světě

Bylo to právě v Maroku, kde orientální maurská architektura dosáhla svého vrcholu. Jejím výsledkem jsou domy, náboženské instituce a paláce nebývalé krásy, jejichž základní charakteristikou je bohaté barevné zdobení mozaikou a štukováním.

A zatímco fasády budov neoplývají krásou, vstupem do interiéru se ocitnete jakoby v ráji. Takový byl i záměr stavitelů – vytvořit uvnitř příbytku příjemné a osvěžující prostředí podobné rajské zahradě. Většina velkých domů a paláců tak má ve vnitřním nádvoří fontánky s tekoucí vodou a voňavé květy či ovocné stromy.

Řemesla a tradiční výrobky

V Maroku se jejich výrobě dosud věnují celé rodiny. Tradici tady má zejména opracovávání kůží v koželužnách či výroba filigránových stříbrných šperků kolem města Tinghir.

Nelze opomenout ani barevné a krásně zdobené ženské kaftany, které si Maročanky oblékají na všechny velké příležitosti, včetně vlastní svatby.

Hammámy a arganový olej

Víte, jaké je tajemství orientální krásy? Zcela jistě je jeho základem hammám, kde na návštěvníka čeká řada procedur s použitím čistě přírodních produktů.

Jedním z nich je i arganový olej, který se vyrábí pouze v Maroku. Jen tady totiž rostou arganovníky. Tento tekutý poklad Maročanů lze použít jak v kosmetice, tak v kuchyni.

 

 

Jak jsem se dostala do Fesu

Cestování bylo odjakživa mou vášní, a to již během studentských let na střední škole, kdy jsem měla možnost zúčasnit se výměnného pobytu ve Spojených státech. Během svého studia na vysoké škole jsem se poprvé dostala na Blízký Východ, konkrétně do Egypta, kde jsem prvý krát v životě měla možnost poznat vůní Orientu. Záhy poté jsem začala pracovat v cestovním ruchu, jež mi otevřel dveře do dalších zemí arabského světa – podívala jsem se tak do Sýrie, Libanonu, Jordánska, Izraele, Alžírska a Maroka. Ačkoliv jsem již kolem roku 2011 hledala své stálé místo v tomto regionu, teprve v roce 2014 jsem se nadobro přestěhovala do Fesu.

Čím si mě Fes získal? Určitě především svou skrytou krásou. Krásou, jež není vidět, když poprvé kráčíte úzkými uličkami středověké medíny a dáváte si pozor, abyste nešlápli do oslího lejna. Krásou, jež není cítit v ulicích, kde páchne kanál a zvířecí kůže. Krása Fesu se nachází v jeho interiérech medres, mešit a domů. Teprve poté, co vstoupíte klikatou chodbou do těchto interiérů pochopíte, o čem Fes skutečně je. Před vašim zrakem bude najednou malebná zahrada s fontánkou, nebo krásně zdobené nádvoří – to je ten pravý Fes, jež stojí za to zažít a objevovat.

Fes a jeho skrytou krásu obdivuji a objevuji od roku 2012. Přesně o dva roky později jsem se stala obyvatelkou jednoho přesně tak krásného domu,  jaké jsem měla možnost se zatajeným dechem navštívit už dřívěji. Kromě krásných interiérů dvou penzionů, jež spravuji, trávím čas také výukou anglického jazyka studentům cestovního ruchu, jež budou jednou sami třeba propagovat Fes a jeho neopakovatelný charakter.