Category Archives: Život vo Feze

Marocké salátky a jak na ně (6. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V předešlém dílu jsme se věnovali slavnému arganovému oleji, v tom dnešním si budeme povídat o salátech.

Něco mezi tapas a mezze

Pokud navštívíte marockou rodinu, usadí vás za tradiční okrouhlý stůl. Do prostředku postaví mísu nebo tadžín s hlavním jídlem, a po okraji stola budou pokládat malé talířky s přílohami ve formě různých vařených i syrových salátků, něco jako libanonské mezze nebo španělské tapas. Na rozdíl od mezze se ale tyto salátky nepodávají před hlavním jídlem nýbrž současně, a na rozdíl od tapas vám je nepodají bez hlavního jídla.

Jak na marocké salátky?

Jeden talířek je vždy sdílen více osobami, ale dostanete vlastní příbor, nejčastěji malou vidličku. Salátek se jí spolu s hlavním jídlem, tedy ne před ani po. Nejčastěji se podávají 3-4 typy a vy jíte z těch talířků, které jsou k vám nejblíž (tudíž žádné natahování se přes půl stola k něčemu, co vypadá lákavěji).

Co se podává ve formě salátků

Salátky bývají čerstvé nebo vařené. Mezi čerstvé můžeme počítat i olivy (pozor, u oběda se nikdy nevyskytují černé olivy, ty jsou pouze snídaňové), ale především je to to, čo v restauracích označují za “salade marocaine”, tudíž nadrobno nakrájená rajčata s cibulí a okurkou, dochucena olivovým olejem a citronovou šťávou. Můj oblíbený salátek je z vařených brambor s nadrobnou nakrájenou cibulí a dochucenou “zeleným” (tudíž petrželkou a koriandrem). Asi největší exotikou v této oblasti je pro mne hlávkový salát s kouskami pomeranče, což by ještě šlo. Ale pocukrovaný hlávkový salát? To jsem zatím nezkousla.

Taktúka!

Z tepelně upravených salátů se nejčastěji setkáme se zaalúkem a taktúkou. Zatímco zaalúk je na bázi lilku a vařený v tlakovém hrnci, taktúka je z “uzených” paprik a připravuje se na pánvi. Je skvělá a v našem evropském prostředí poslouží i jako pomazánka na chléb. Tady je recept!

Taktúka

2 velké zelené papriky

2 červené bell papriky

3 lžíce olivového oleje

4 větší rajčata

2 stroučky česneku

1 lžička červené sladké papriky

1 lžička černého koření

0,5 lžičky římského kmínu

0,5 lžičky soli

Nejprve si orestujeme papriky. To lze buď na grilu, nebo jednoduše na plynovém sporáku, přičemž papriky uložíme přímo na plyn. Poté, co kůže zčerná, necháme papriky vychladnout a svrchní (černou) kůži odstraníme. Dále odstraníme kůži z rajčat a pokrájíme je na asi 1,5 cm dlouhé kostičky. Pokrájíme také červené papriky.

Na pánvi zahřejeme olivový olej, do kterého dáme najednou česnek, papriky i rajčata. Přidáme, červenou papriku, kmín, černé koření a sůl. Na jemném plameni necháme asi deset minut, občas promícháme.

Po asi deseti minutách přidáme rovněž nakrájenou petrželku a koriander a opět zamícháme. Nakonec přidáme papriky, které jsme mezitím nakrájeli na drobné hranolčeky. Za pravidelného míchání vaříme směs dalších asi 10 minut.

Taktouka se v Maroku servíruje teplá, ale poslouží i v studeném stavu. V lednici vám vydrží 2-3 dny.

Marocký arganový olej (5. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V předešlém dílu jsme se věnovali pomerančové a růžové vodě, v tom dnešním si něco řekněme o arganovém oleji, který je světovou raritou.

Argania spinosa

Abychom mohli mít arganový olej, musíme se nejprve vydat tam, kde rostou argánie trnité (argania spinosa). A to není tak lehké! Tento endemický strom se vyskytuje pouze na několika místech na světě. Jedním z nich je jihozápadní část Alžírska, dvě další jsou v Maroku. Největší koncentraci argánií nalezneme na atlantickém pobřeží mezi městy Essaouira a Agadir, tedy na vzdálenosti 300 kilometrů, s 30 kilometry do vnitrozemí.

Argania spinosa z dálky připomíná olivovník. Je ale mohutnější a má kratší, zato tmavě zelené lístky, přičemž olivovník je má světlezelené. Podobně jako olivovník, i argánie se dožívá značně vysokého věku – klidně i 250 let. Jde ale o strom, jež miluje suché oblasti se specifickým složením půdy, proto ho tedy neuvidíme po celém Maroku tak, jako vidíme olivovníky.

Argánie má žluté, pronikavo vonějící kvítky a plody, jež se opět podobají olivám. Jde ale o mnohem tvrdší plod, který má uvnitř větší pecku. Plod není jedlý (což ale oliva také ne, pokud je v syrovém stavu) a postupně, jak zraje, mění svou barvu od zelené, přes žlutou až po hnědou. Když dozraje (uvádí se, že plod zraje až dva roky), stává se spolu s lístky stromu potravou pro kozy.

Arganový olej

Tekuté marocké zlato se získává lisování semínek uvnitř tvrdé pecky. Semínka jsou bílá a mají hořkou chuť. Jak je známo, je možné z nich získat olej kosmetický nebo kuchyňský, ale o tom musí rozhodnutí padnout ještě před lisováním – ten kuchyňský se totiž připravuje z opražených semínek, zatímco ten kosmetický je vylisovaný za studena.

Návštěvníci v Maroku neobejdou tzv. kooperatívy, kde Berberské ženy demonstrují výrobu arganového oleje. Staré kamenné lisy, kterými začnou otáčet vždy, když se vypnou motory turistického autobusu, se samozřejmě už nepoužívají, a to navzdory tomu, co řekne místní průvodce. Jak sběr, tak výroba oleje je dnes už pouze strojová.

Světoznámý kosmetický arganový olej je opravdu zázrakem přírody, objeveném někdy v 70. letech evropskými kosmetickými firmami. Berbeři si ho samozřejmě pro sebe nevyráběli, ale to, jak jemné ruce měly Berberky, jež olej lisovaly, nešlo přehlédnout. Arganový olej vyživuje pleť, působí proti vráskám, dodává živiny suchým vlasům. Vedlejším účinkem, který můžu osobně potvrdit, je jeho schopnost zpevnit lámavé nehty, a to stačí jen olejem manipulovat při nanášení na pokožku.

Praktická ukázka, jak se kdysi lisoval arganový olej.

Kosmetický arganový olej je v Maroku (a i mimo něj) velkým biznisem. V Maroku vám ho nabídnou na každém kroku, a ve většině případů turisté narazí. Lahvinky za tři eura zcela jistě arganový olej neobsahují ani náhodou. Na druhou stranu, v Maroku by člověk za tento olej neměl zaplatit stovky eur, jak se to snaží prezentovat někteří prodejci. Spolehlivý způsob, jak zjistit, zda je nabízený olej pravý, je ho vyzkoušet – čistý arganový olej nemá žádnou vůni (a už vůbec ne vůni restovaných oříšků) a po nanesení na pokožku není mastný, naopak, velmi dobře se vpije a zanechá jen jemný film. Sto mililitrů pravého oleje by mělo vyjít na maximálně 30 Euro – pokud je cena vyšší, je to už snaha o výdělek.

Jelikož ale nemáme kosmetický, nýbrž gastronomický speciál, pojďme se podívat na to, jaký je jedlý arganový olej.

Jedlý arganový olej voní po oříšcích, má tmavší barvu než ten kosmeticky a je plný vitamínů! Je zdrojem vitamínů A a E, esenciálních kyselin a přispívá k dobrému zdravotnímu stavu. Doporučuje se při zvýšeném cholesterolu, nechutenstve a zácpě. Pomáhá při trávení a pomůže i těm, kdo mají touhu zhubnout.

Podobně jako je to u olivového oleje, nemá smysl arganový olej znehodnocovat tepelně. Proto se na něm nesmaží, používá se ve studené kuchyni. Pokud zajedete na jih Maroka, v restauracích vám ke snídani nabídnout to, čemu já familiárně říkám “Berberský trojboj”: arganový olej, med z květů argánie a amlou – hustá a sytá pasta z mandlí, arganového oleje a medu. K Berberskému trojboji patří chléb, který se do tří mističek a jejich obsahu namáčí. Je to neuvěřitelně výdatná ale i chutná snídaně, kterou byste na jihu Maroka měli určitě vyzkoušet.

Arganový olej je také výborný do salátů namísto olivového oleje. Kromě toho je vhodné ho “pít” nalačno, zejména pokud má člověk již výše uvedené zdravotní těžkosti.

Já osobně mám ráda arganový olej v polévce bessara. Bessara (čti bsára) je snídaňová polévka a když se projdete brzy ráno po jedné z marockých medín, určitě natrefíte na stáneček, ve kterém ji právě servírují. Oblibují ji zejména muží kterým dodá energii před celodenní šichtou.

Bessara je polévka z fava fazolí. Samotné fazole fava jsou výborné na krevní tlak, takže ideální strava před začatím pracovního procesu :-). A protože je to velmi lehké jídlo (na přípravu), tady je recept!

Bessara (1 porce)

350 gramů suchých fava fazolí

7 stroužků česneku

60 ml arganového oleje

1.2 l vody

2 lžičky červené papriky

2 lžičky římského kmínu

1.5 lžičky soli

2 lžíce citronové šťávy

Fazole si dáme na noc namočit do vody, aby změkly. Ráno je pak z vody vybereme a vložíme do hrnce, kde přidáme arganový olej, rozdrcený česnek, papriku, římský kmín a sůl. Zalejeme vodou a uvedeme do varu. Vaříme asi hodinu, dokud fazole nejsou měkké. Poté vše rozmixujeme a přidáme citronovou šťávu.

Při podávání si polévku ještě každý dochutí sám římským kmínem, solí a arganovým olejem, případně něčím ostřejším. Dobrou chuť!

Než začneme vařit – speciální marocké ingredience (4. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V dnešním díle bych vám ráda představila dvě ingrediencie, které v jiných kuchyních, především v těch evropských, běžně nenalezneme. Jde o extrakt z růží a vodu z pomerančových květů.

Růžová voda

Růže známe všichni, ale v Evropě je známe pouze jako dekorativní květiny a jejich vůni v parfémech a kosmetických produktech. V Maroku je využití růží mnohem širší! Na jihu Maroka, v takzvaném Růžovém údolí u města Kelaa M’Gouna, se růže nepěstují na to, aby je místní obdivovali, ale pro praktické využití. Z květů růží se vyrábí růžový olej a růžová voda.

Růžový olej je jeden z nejefektivnějších kosmetických olejů. Působí proti vráskám, ale má taky hojivé účinky na akné a jízvy. Růžový olej se již po staletí využívá také jako afrodiziakum! Vzácnost tohoto oleje není jenom v jeho vlastnostech, ale taky v tom, že na výrobu jednoho litru oleje se spotřebují až tři tuny okvětních lístků. Jenom v Růžovém údolí se jich každoročně posbírá kolem třitisíc tun. Kvalitní růžový olej přitom není těžké rozpoznat – prozradí ho jeho omamná vůně, která mimo jiné pomáhá proti depresi a úzkostech.

V Maroku se kromě růžového oleje vyrábí rovněž kosmetická růžová voda, kterou lze použít jako pleťové tonikum na čištění pleti ale i odlíčení. Podobně jako olej, i růžovou vodu lze zařadit do denní péče proti vráskám a pomáhá taky léčit akné a ekzém. Můžete ji také použít na unavené oči a oční váčky.

Jelikož ale nemáme kosmetický, nýbrž gastronomický speciál, je na místě napsat něco o tom, jak se růžová voda používá v marocké kuchyni. Růžová voda totiž nepůsobí blahodárně jenom zvenčí, ale také zevnitř! Pro svůj obsah vitamínů a minerálů je už od nepaměti využívána k dochucení dezertů a nápojů po celém Blízkém Východě.

Jeden z marockých dezertů, ve kterém je růžová voda nezbytná, je ghriba. Ghriba jsou malé, slaďoučké koláčky s ořechy (většinou pistáciemi nebo mandlemi), které se rozpouští na jazyce. Podávají se k čaji a je dost možné, že se s nima během svých cest po Maroku setkáte. A jelikož si ghribu uděláte jednoduše i doma, tady je recept!

Marocká ghriba s růžovou vodou

2 hrnečky pistácií

půl hrnečku krystalového cukru

2 čajové lžičky růžové vody (pokud nemáte z Maroka růžovou vodu, lze nahradit vanilkovým extraktem)

4 žloutky

1 kypřící prášek

moučkový cukr

celé pistácie na ozdobu

Předhřejte troubu na 180°C a pomelte pistácie na hrubší prášek. Smíchejte pistáciovou moučku s krystalovým cukrem a kypřícím práškem. Do toho přidejte růžovou vodu a vaječné žloutky a vypracujte těsto. Z těsta si připravte malé kuličky. Před pokládáním na pečící papír je obalte v moučkovém cukru. Nechte připravené těsto na půl hodiny v ledničce předtím, než začnete péct. Před pečením ještě do každé kuličky jemně vložte celou pistácii. Následně pečte 10-12 minut a nechte vychladnout.

Pomerančová voda

Další úžasnou marockou ingrediencí je pomerančová voda. Nejde ale o klasické pomeranče, nýbrž o ty, které rostou na pomerančovníku hořkém (citrus aurantium). Pomerančovník hořký, známý i jako pomerančovník sevillský je kříženec stromu pomela a mandarinky. Podobně jako u růží, i výtěžek z pomerančových květů je použitelný jak v kosmetice, tak v gastronomii. Pomerančový olej je skvělým masážním olejem, pomáhá například proti nespavosti, ale v interiéru se také používá jako repelent a osvěžovač vzduchu.

Hořké pomeranče jsou typické tím, že se pro svou hořkost nekonzumují v syrovém stavu. V Andalusii se z hořkých pomerančů připravuje skvělá marmeláda, tu ale v Maroku neznají. Vůni hořkých pomerančů ale zacítíte v řadě tradičních dezertů díky omerančové vodě. Pomerančovou vodou se potírají gazelí rohy (kaab el ghazal), jedno z nejtypičtějšív typů sladkého pečiva, které vypadá jako podkova (nebo roh gazely). Pomerančová voda jde také do šebbakíje, pečiva které se podává v ramadánu k polévce haríra. Sladká pastilla neboli ktifa je dalším dezertem, který by bez vůně hořkých pomerančů nebyl tím pravým. To samé platí o marockém pudingu – ráibu.

Pomerančová voda nejde pouze do dezertů a pečiva! Vůni hořkých pomerančů zacítíte také ve fezské specialitě – kuřecí pastilla a salátech. Kape se také do zeleného čaje, a to především během slavností a zvláštních příležitostí.

Pomerančovou vodu koupíte zcela běžně kdekoliv na marockém trhu. Místní jméno je má zhar (v překladu květinová voda) a prodává se v průsvitných láhvích. Nemá žádné zbarvení, pouze podmanivou vůni.

Kromě růžové a pomerančové vody má Maroko ještě další poklad – arganový olej. A o něm bude řeč příště!

Než začneme vařit – marocké koření (3. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! Do Maroka se mimo jiné jezdí i za skvělou a unikátní kuchyní, tudíž by bylo na škodu, kdybyste se před svou cestou do Maroka trochu s tímto tématem neseznámili! Již byla řeč o kultuře stolování a marockých surovinách. Nyní se budeme trochu věnovat koření.

To, co z marocké kuchyně dělá unikátní kuchyni, jsou nejenom její čerstvé suroviny, ale také to, jak jsou marocká jídla dochucena kořením. Koření v Maroku se zásadně kupuje na trzích, kde je čerstvé a aromatické. Je možné ho nakoupit v takovém množství, jaké potřebujete, takže si můžete pořídit jenom štipku na ochutnání. Nebo klidně i půl kila pro kamarády a známé!

Čím se v Maroku dochucuje

Marocká jídla se neobejdou především bez následujícího koření:

Římský kmín

Římský kmín je naprostým základem této kuchyně nejenom během vaření, ale také k dochucení. Naleznete ho tedy na stole vedle soli a pepře. Tuto trojici vám Maročané naservírují na malý talířek, odkud si jídlo můžete sami dochutit! Ale pozor, římský kmín není kmín, který známe my, jde o dva naprosto rozdílné druhy rostlin. Zatímco kmín (carum carvi) pochází z Evropy, římský kmín (cuminum cyminum nebo česky šabrej kmínovitý) má svůj původ v Egyptě. Tyto “dva kmíny” mají každý svou specifickou chuť a aromu a proto je nelze v jídle zaměňovat.

V marocké kuchyni, podobně jako po celém Blízkém Východě a do Indie, se římský kmín rychle rozšířil i pro své zdravotní benefity. Má velky význam při regulaci zažívání, působí proti nadýmání a překrvuje organismus. Obsahuje velké množství železa, draslíku ale taky vitamínů skupiny B.

Co se týče vaření, římský kmín se přidává téměř do všech jídel – do márqy, tadžínů, polévek a salátů. Pro svou aromatičnost je jedním z nejvýraznějších koření v marockém jídle.

Kurkuma

Dalším nepostradatelným kořením marocké kuchyně je kurkuma. Kurkuma pochází z Indonésie a do marocké kuchyně ji původně dovezli v 7. století Arabové. Podobně jako římský kmín, i kurkuma je velmi zdravá. Jednak je to antioxidant, jenž zpomaluje proces stárnutí, ale také působí antibakteriálně a proti zánětům. Chrání jak mozek, tak srdce a je nápomocný v léčbě deprese.

Kurkuma se v Maroku přidává do celé řady pokrmů. Mezi ně patří tadžíny, jak s hovězím tak s kuřecím masem, dále pak do tradičního pátečního kuskusu se sedmi typy zeleniny, do bramborových pampoušků mákúda, ale také do polévky haríra. Kurkuma obsahuje barvivo kurkumín, jež se používá k barvení např. rýže.

Zázvor

Čerstvý zázvor nalezneme v každém marockém obchůdku s kořením, ale zrovna tak jednoduše lze pořídit zázvor v drcené podobě. Zázvor blahodárně působí na zažívání, během chřipky a zmírňuje menstruační potíže. Kromě toho se v Maroku používá také jako afrodisiakum. Přidává se do pokrmů podobně jako kurkuma, ale také je jedným že čtyř koření marinády pro přípravu ryb.

Skořice

Skořici nalezneme jak ve slaných, tak ve sladkých marockých pokrmech. Skořice je nepostradatelná pokud připravujete hovězí tadžín na švestkách, ale štipka skořice jde také do tradičního pokrmu adass (hustá márqa s čočkou), jakož i do haríry. Skořici nalezneme ve sladkém pečivu ale také se ní posýpají čerstvě nakrájené jahody nebo pomeranče, jež se podávají jako dezert po jídle.

Šafrán

Šafrán se v Maroku používá na barvení rýže, a do dezertů ale věděli jste, že jde o domácí marocké koření? Ačkoliv je světovým pěstitelem a vývozcem šafránu Írán, v Maroku se šafrán rovněž úspěšně pěstuje! Mekkou marockého šafránu je městečko Taliaouine v podhůří Vysokého Atlasu. V Maroku tak koupíte pravý a autentický domácí šafrán, akorát je potřeba ho důvěrně znát, aby vám namísto šafránu neprodali jednu z jeho levných nahrážek. Základem je nejenom znát barvu a vzhled šafránu, ale také si uvědomit, že pravý šafrán se nikdy nenachází ve velkých plastových pytlích, ale naopak v malém množství ve skleněných dózách nebo již balen v malých sáčcích.

Ras al-hanút

Pod tímto exotickým názvem se ukrývá směs koření, kterou cizincům nabízí na každém marockém trhu. Jde o směs více než deseti typů koření, mezi které většinou patří již výše zmíněný římský kmín, skořice, kurkuma, zázvor ale také muškátový oříšek, anýz, šafrán, hřebíček, atd. Koření lze použít do tadžínů, při přípravě zeleniny do kuskusu, i do dalších marockých jídel. Jelikož je nejlepší, pokud před vámi koření přímo namelou, je možné také požádat o přidání chili papriček nebo černého koření.

Aby to pálilo …

Marocká kuchyně obecně není pálivá, byť na jihu země se koření docela dost. Používá se k tomu černé koření nebo chili papričky. Dokořenit lze taky pálivou omáčkou harísou, kterou lze jednoduše připravit z chili koření, olivového oleje, s přidáním česneku a octu. Tato omáčka se podává k dochucení jídla i v restauracích.

Qusbur a mádnús

I bylinky mají své místo v marocké kuchyni! U surovin jsme již mluvili o tom, že v Maroku se nepoužívá, a tudíž ani nelze na trhu koupit kořen petrželu. Na druhou stranu je ale hodně využívána petrželová ňat, a to spolu s ňatí koriandru. Qusbur (koriandr) a mádnús (petržel) se tak kupují dohromady jako rabijá (zelené), a jejich svazky stojí pouhý jeden dirham. Najemno nakrájené zelené jde spolu s kmínem a dalším kořením do většiny pokrmů, především do polévek a různých typů márqy.

Jak nakupovat marocké koření

Tady je několik rad k tomu, jak si v Maroku nakoupit čerstvé koření za dobrou cenu:

  1. Koření se v na marockých trzích nabízí na každém kroku. Pozor na to, že v turistických částech trhu (tudíž vedle dalšího výrazně turistického zboží, s anglicky mluvícími prodejci) bude mít koření mnohem vyšší cenu a také nemusí mít nejlepší kvalitu. Kvalitní koření seženete v té části trhu, kde ho nakupují i místní – to znamená na trhu s ovocem, zeleninou a masem. Ty se nachází vždy u vstupů do medíny, nebo ve vyhrazených oblastech kam to místní nemají daleko.
  2. Na koření se většinou nesmlouvá a místní jeho cenu znají. V zásadě byste kilo jakéhokoliv koření měli pořídit za cca 5-7 eur. To samozřejmě neplatí pro šafrán, ten bývá výrazněji dražší.
  3. Koření je v medíně vždy čerstvejší než v obchodech, kde je komerčně zabaleno. Nejlépe ale uděláte, pokud si koření necháte přímo na místě namlít, pokud je to možné (zázvor, kurkuma, skořice, atd.).

V dalším dílu si představíme marockou růžovou a pomerančovou vodu.

Než začneme vařit – produkty a suroviny (2. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! Do Maroka se mimo jiné jezdí i za skvělou a unikátní kuchyní, tudíž by bylo na škodu, kdybych se vám nepokusila trochu přiblížit to, Co a Jak Maročané jedí a připravují! Zatímco v prvním dílu jsme se věnovali stolování a stravování obecně, dnes jsou tady suroviny!

Před několika lety navštívila Maroko moje kamarádka s rodinou. Nesetkaly jsme se, ale psala mi, že byla překvapená chutí a vůni “našeho” ovoce a zeleniny. Žije v Anglii a ten rozdíl byl prý markantní. Je fakt, že ovoce a zelenina v Maroku, zejména ta, kterou naleznete na trhu, pochází primárně od drobných marockých farmářů. Slyšela jsem už i názor, že v Maroku se používá přemíra pesticidů ale na druhou stranu většina surovin pochází z dálky maximálně několik desítek kilometrů. To potvrdil i můj Mustapha, když se v zimě zakousnul do mandarinky, kterou jsme přivezly ze Slovenska. Vyplivnul ji do koše. Není se co divit, jak víme, citrusy u nás nemají tak sladkou chuť jako v Maroku, kde jsou doma.

Co vše nakoupíte na trhu

Na trhu toho ale kromě skvělých citrusů naleznete mnohem víc! Překypuje ovocím jak “exotickým” jako je mango, banány, datle, čerstvé fíky a granátová jablička, ale také ovocím, které známe u nás – jablka, hrušky, meruňky, broskve, hrozny, švestky a dokonce i třešně a maliny. Spousta z tohoto ovoce je sezónního charakteru, například jahody přichází na trh už v lednu a užíváme si je až do března. Léto se nese ve znamení broskví a nektarinek, na podzim přichází skvělá jablička z horských oblastí. Kromě rozmanitosti vás na trhu určitě zaujme i velikost a čerstvost ovoce, a tak neváhejte, a za pár dirhamů ochutnejte, jak ovoce v Maroku chutná!

Co se týče zeleniny, výběr je opět velký, ale z pohledu Středoevropana je pár věcí, které nám v Maroku chybí. Jeden příklad za všechny – petržel! Když přijela v zimě maminka, chtěla nám uvařit dobrý slepičí vývar. Pominu nyní to, že nesnesla pohled na to, jak bylo naše kuřátko zbaveno života přímo před námi … problém jsme shledali zejména v tom, že nebyl k dostání celer a kořen petrželu.

Celer jsem nakonec koupila v Carrefouru (dovezen z Francie), ale u petrželu jsem neuspěla. Mustapha mě přitom přesvědčoval o tom, že nic jako kořen petrželu neexistuje, a že určitě si to pletu s ředkvičkou! Shodou okolností jsem se v té době dostala k internetové diskusi, kde se holky žijící v Turecku a Egyptě bavily o tom, jak ve svých nových zemích nedokážou sehnat kořen petrželu. Pochopila jsem tedy, že jde o “plošný” problém a v těchto zemích se prostě pěstuje pouze petrželová ňať. Zato se ale v Maroku nabízí daleko více druhů ředkviček než u nás!

Trh nebo Carrefour?

Každé větší město v Maroku má velké potravinové řetězce, kde lze vše pořídit pod jednou střechou. Výhodou řetězců je mnohem širší výběr surovin (například kuskusu, mouky, atd.), dostupnost surovin bez omezení (trhy bývají zásobovány určitými produkty jen v určité dny) a neexistence sezónnosti, takže téměř všechny čerstvé suroviny jsou v obchodech dostupné celoročně.

Přesto i lidé z Ville Nouvelle (nového města) chodí určité suroviny nakupovat zásadně do medíny – vejce, maso, ovoce, zeleninu, ale třeba taky mouku, kuskus, určité druhy pečiva a především kořeniny. Důvodem je nejenom čerstvost ale také cena, která je na otevřených medínských trzích obecně lepší než v řetězci. U většího množství surovin je samozřejmě možné i smlouvat. Ti, kterým záleží na ekologii, navíc ocení možnost nákupu do vlastních nádob a tašek, jelikož se na trzích téměř vše nakupuje na váhu.

Maročané upřednostňují zcela čerstvé maso a proto jsou ochotni ho nakupovat v medíně. Maso se na trhy dostává v ranních hodinách z jatek, kde jsou zvířata pořážena jenom několik hodin předem. Maso je tak naprosto čerstvé, a to na rozdíl od řetězců, kde zůstává několik dnů. Drůbež se přitom na trzích prodává ještě čerstvější – živá. Po výběru např. kuřete ho přímo před vámi porazí, očistí, a vy ho můžete dát rovnou do hrnku nebo na pánev! Veškeré maso z trhu je zároveň halál – tudíž poraženo podle islámských pravidel.

Dalším produktem který se nakupuje lépe na trzích, jsou sladkosti a sladké pečivo, a to především před ramadánem, během kterého se zkonzumuje velké množství sladkých briwatů, tradiční šebbakíje (medové pečivo k polévce) a dalších dobrot. Na trhu je také možné se domluvit a objednat si pečivo na určitý den, pokud jde o větší množství. Jde samozřejmě o “home-made” pečivo, jež je navíc naprosto čerstvé.

Poslední surovinou, za kterou se vyplatí zajet do medíny, je olivový olej. Ten síce v nákupáku seženete taky, ale pouze zpracovaný průmyselně, ne ten od malých farmářů, ručně vylisovaný. Rozdíl je přitom markantní. Podobně jako u sladkého pečiva, i ohledně olivového oleje se dá dohodnout na větším odběru, a to přímo s dodavatelem. Jelikož olivový olej je naprostým základem marocké kuchyně, je nezbytné mít ho doma dostatek, i do zásoby.

A co si řekneme příště? Budeme se věnovat koření!

Stolování po marocku (1. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! Do Maroka se mimo jiné jezdí i za skvělou a unikátní kuchyní, tudíž by bylo na škodu, kdybych se vám nepokusila trochu přiblížit to, Co a Jak Maročané jedí a připravují! Tento první díl se ale bude věnovat kultuře stolování a jídla obecně.

Jak se Maročané stravují

Maročané jedí čtyřikrát za den. Jako první si dají snídani, která povětšině pozůstává z chleba, ke kterému mají vajíčko (volské oko nebo omeletu), olivový olej na namáčení chleba a olivy. Olivový olej se přitom naleje na vajíčko a často se k tomu přidává i trojúhelník sýru – i oni mají Veselou krávu, neboli doslova Krávu, která se směje. Taková snídaně krásně zasytí, což Maročané pokládají za velmi důležité. Pozor, u snídaně se pije většinou čaj! Kafé přijde až později.

Samozřejmě, ne všichni a vždy jedí jenom vajíčko. Alternativou je marmeláda, nutella, med, máslo nebo typicky marocké amlou, hutná pasta z mandlí, argánového oleje a medu. Některé lidové kavárny zase po ránu podávají fazolovou polévku – bessáru.

Oběd je rovněž důležitou součásti denního stravování. Namísto naší polévky se podávají malé salátky a hlavní jídlo. Tím může být tadžín, márqa, v pátek pak kuskus. Dodnes je dáno, že na oběd si Maročané vyhrazují tak 2-3 hodiny, většinou mezi 12-14 nebo 13-15. V této době jsou tak přerušeny úřední hodiny, nebo se zavírají obchody. V medínách zůstává zavřeno až do odpolední modlitby, což je kolem 16-17 hodiny. Prostě mají siestu! Většina maročanů se na oběd vrací domů ale ve městech je nalezneme také v restauracích. Po obědě se vždy podává ovoce nebo minimálně ovocný džús.

Maročané mají i odpolední – předvečerní svačinku. To, čemu na Slovensku říkáme olovrat a v standardní arabštině lomdža, je v maročtině kaskrut nebo guté (z francouzských slov casse-croute a gouter). Kaskrut se podává medzi odpolední modlitbou al-asr a modlitbou při západu slunce al-maghrib. I když jde o “svačinku”, bývá dosti bohatá. Pozůstává z různých typů pečiva (o tom v jiné části seriálu), k tomu jsou opět olivy, olej, med, máslo a sýr, něchybí něco sladkého (jako třeba buchta), oříšky, ale například i pizza. Vše samozřejmě s marockým čajem, ale podává se i káva, a to většinou “po marocku” – nescafé se nasype do hořkého mléka.

No a pak je tady ještě večeře! Co mne vždy fascinovalo, bylo, že večeře přicházela brzy po kaskrutu, tudíž kdykoliv po modlitbě al-maghreb. Večeři může tvořit polévka haríra nebo dokonce celé jídlo, podobně jako na oběd.

Jak Maročané stolují

Když navštívíte marockou domácnost, nejspíš vás jako hosta uvedou do jedné ze dvou nejdůležitějších místností: jednou z nich je salón, tomu druhému říkají sežúr. Salón je na zvláštní příležitosti, se sezením po celé délce místnosti, zatímco sežúr (z francouzskéhou sejour) je místnost menší a rodina se tady stravuje. Asi není marocké domácnosti která by neměla v sežúru okrouhlý stůl. Tam se rodina schází ke každému jídlu, pokud teda nemají pracovní a školní povinnosti. Společné stravování je ale zásadní součástí rodinného života a nelze se najíst “někde bokem” nebo “jindy” než když jí celý rodina.

Společné stravování vychází to mimo jiné i z toho, že jídlo se podává na velkém talíři, že kterého jí všichni společně, individuálně se podává pouze polévka a salátky. K polévce a salátům se také přidává příbor, ale hlavní jídlo se jí rukama. Chléb tak tvoří základ každého jídla! Naučit se nabírat maso, zeleninu nebo omáčku chlebem nemusí přitom být jednoduché, ale Maročané mají uchopení svého kousku jídla naučené.

Jak je to u nás doma?

Během svého několikaletého života v Maroku jsem měla možnost spoznat život ve dvou rodinách. Jelikož každá bydlí v jiné části Maroka, i moje stolovací zážitky se liší. Pokud ale budu mluvit o rodině mého manžela, tak jsem byla sama překvapená, kolik se na jihu Maroka přidává do jídla čili! Maročané obecně nekoření až tolik, zato moje švagrová to umí perfektně. Já pálivé jídlo miluji ale rychle se z něj rozškytám, což zase milují pozorovat oni :-D.

Kromě toho, že na jihu jídlo pálí, také se podává v časovém posunu. A tak snídáme ne dřív než v deset, obědváme kolem třetí a večeře? Té se já většinou nedočkám, jelikož se podává až někdy kolem půlnoci. To můj žaludek nedokáže přijmout a tak končím tou odpolední svačinkou, případně si s Mustaphou připravíme navečer něco lehčího.

Na jihu se také (a to říkají Fezané!) pijí hektolitry čaje. Zatímco ve Fezu se čaj podává ke snídani a pak samozřejmě u svačiny – kaskrutu, v Erfoudu čajujeme před každým hlavním jídlem i mezi jídly, prostě pořád. Čaj se připravuje silnější a sladší a k tomu jsou vždy oříšky, minimálně arašídy. Čaj pijeme i těsně před obědem a jelikož se s ním nespěchá, tak těch pár arašídů pomůže v čekání.

U jídla zásadně nemlčíme. Teda, já mlčím, ostatní ne. Je to čas pro sdílení, a tak se vytahují staré hříchy, pomlouvají sousedé, rekapituluje uplynulý den a může se stát, že takové stolování skončí i hádkou. Mnohem častěji ale končí smíchem, vtipy a připomínky, na které se já nechytám nejenom proto, že erfoudský dialekt je pro mne pořád oříškem, ale i proto, že mi často chybí kontext … Mustaphu nezatěžuji překládáním, a tak jen mlčím.

Pokud máme k jídlu maso, nejlepší kousky jdou mne. Jsem novým přírůstkem do rodiny a tak trochu pořád hostem, který zásadně sedí vedle tcháně. Právě naše máma je ta, kdo po prvotním zasycení omáčkou a zeleninou rozporcuje maso a rozděluje ho svým dětem. Mne dává jako první a jelikož já nejsem až tak moc masová, tak mé kousky dostává Mustapha.

Musím říct, že mi ze všech míst v Maroku nejvíce chutná právě u nás doma v Erfoudu, ale to, co se tam vaří a jak, vám prozradím příště.

Když vás pozvou mezi sebe …

Maročané se rádi o své jídlo podělí. Proto se vám může stát, že i během procházky po medíně vás právě obědující Maročané pozvou mezi sebe. Pozvání domů také není úplným tabu a proto je dobré se na takovou situaci připravit. Na co tedy pamatovat, když jdete na oběd/kaskrut/večeři k Maročanům? Tady je pár mých rad:

  1. Pokud jste pozváni, ujistěte se, že máte na tuto akci dostatek času. Nečekejte, že jídlo se bude podávat hned po vašem příchodě! Maročané se také nenavštěvuji jen na jedno jídlo, většinou zůstávají na oběd i kaskrut, nebo kaskrut a večeři. Počítejte s tím, že se z marocké domácnosti jen tak lehce nedostanete!
  2. Uvnitř marocké domácnosti se zouvá, tudíž dbejte na to, abyste měli čisté nohy/ponožky. Pantofle se nosí jenom na toaletu a do koupelny. Tudíž budete bosí.
  3. Pokud chcete něco donést, přineste ovoce nebo nějaké zákusky z trhu.
  4. Před stolováním se bude nejspíš podávat čaj a oříšky, nebo dokonce nějaké sladkosti. Nepřežeňte to, ať si užijete i to hlavní jídlo.
  5. Maročané ví, že cizinci neumí jíst rukama. Je tedy možné, že dostanete vlastní talíř a příbor. Pokud se tak nestane, klidně o to požádajte!
  6. Pokud dostanete vlastní talíř, počítejte s tím, že vám paní domu naň bude pokládat ty nejlepší kousky jídla, jako hostovi. Jakmile to sníte, dostanete další!
  7. Pokud nemáte individuální talíř, dívejte se, jak jedí ostatní. Všimnete si, že v případě jídla s masem se nejprve jí omáčka a zelenina, až teprve poté příjde na řad maso. Celé kuře nebo velký kus masa porcuje paní domu, teprve poté se ostatní vezmou kousky. Nevrhejte se proto na maso hned na začátku.
  8. Možná budete překvapeni velikostí porce – není to nic moc na to, kolik se vás u jídla sejde. Základem je chléb a právě tím, že maso zůstává nakonec, je dáno, že se očekává zasycení chlebem a omáčkou se zeleninou. Maso je třešničkou na dortu. Ono cílem není najíst se tak, že nemůžete dýchat – podle islámu byste měli přece svůj žaludek naplnit do třetiny jídlem, do další třetiny nápoji, a ta poslední třetina by měla zůstat volná.
  9. Nestyďte se říct, pokud už nechcete v jídle pokračovat. Řekněte, že díky Bohu jste už plní a zopakujte to pokaždé, kdy vás budou vybízet k dalšímu jídlu. Je to slušnost a Maročané se vybízejí i vzájemne.
  10. Nedivte se, když uvidíte kosty, pecky a nesnězené kusy jídla na stole – marocké stolování není snahou o to, aby stůl zůstal čistý. Právě naopak – pecky z oliv NIKDY nepokládejte zpět do salátu, ale právě na stůl.
  11. Po jídle je možné se napít, ale neočekávejte, že dostanete svojí vlastní skleničku! Sklenička bývá pouze jedna pro všechny ….
  12. Po jídle se nestyďte zeptat se, kde je koupelna, abyste si umyli ruce.
  13. Pokud si dáte něco z ovoce (a také že vám ho z mísy dají až před nos), všimněte si, že všichni si ovoce krájí. Nakrájejte si jablíčko, ale také banán, není slušné ho jíst přímo ze slupky.
  14. Po jídle nespěchejte, zůstaňte na čaj nebo na oddych. Je dost možné, že někteří členové rodiny se vzdálí do pokojů, aby si užili siestu. Paní domu vám určitě také vyhradí místo, kde se můžete natáhnout a trochu si zdřímnout!
  15. Hlavně vše v klidu – Maročané jsou velmi příjemní lidé a v žádném případě bych nechtěli, abyste z jejich přítomnosti u stolu měli stres! Přesto očekávejte, že pozornost bude zaměřená především na vás.

Produkty a suroviny – čtěte v dalším, druhém dílu Gastrospeciálu.

Do Maroka cez ramadán? (6. časť)

A je tu posledný článok ramadánového špeciálu, v ktorom sme sa venovali podstate ramadánu, tomu, prečo a ako sa moslimovia postia, ako aj špecifickej podobe, ktorú má ramadán v Maroku. Je teda na mieste si povedať, aké je to zažiť ramadán v Maroku ako turista, ako sa chovať a na čo sa pripraviť.

Nebudeme hladovať?

To je asi hlavná otázka, ktorú si položia cestovatelia ohľadne Maroka v čase ramadánu. Bude možné sa najesť, napiť cez deň? V zásade áno, ešte nikdy sa nestalo, že by miestni nútili turistov postiť sa s nimi. Aj napriek tomu, tu je pár rád, ako nezostať cez ramadán neočakávanie bez jedla a pitia:

  • Pokiaľ je taká možnosť, zarezervujte si ubytovanie s raňajkami a ešte lepšie, aj s večerou. To je väčšinou možné na juhu v penziónoch, na Sahare ale aj v medínach. Ono beztak často nie sú iné možnosti stravovania (napríklad v horách, na púšti alebo v oázach mimo miest), ale hlavne sa reštaurácie cez ramadán otvárajú až dosť pozde (po ôsmej hodine), takže by ste večerali až okolo deviatej hodiny. V ubytovacích zariadeniach sa jedlo pre turistov pripravuje aj počas ramadánu.
  • Cez deň je možné sa najesť na ulici vo veľkých medínach. Napríklad v Marrákeši sú na námesti Džamá el-Fna otvorené turistické reštaurácie, ale najete sa aj v reťazcoch, napríklad v McDonaldovi na vlakových staniciach, prípadne ďalších kaviarňach v blízkosti turistických atrakcií. Pokiaľ máte naplánovanú cestu po menej osídlených miestach, bude dobré si suchý obed pripraviť dopredu.
  • Ešte dôležitejšie, než jedlo, je voda. Tú si ale možno nekúpite, pokiaľ ráno začnete s prehliadkami príliš skoro. Obchody sa totiž otvárajú až okolo deviatej-desiatej hodiny. Bude preto dobré, keď sa vodou predzásobíte tak, aby ste hlavne ráno nemali smäd. Nakúpte si vodu, ale napríklad aj ovocie deň dopredu, aby ste po raňajkách mohli bez obáv ísť poznávať zaujímavé miesta.

Môžu turisti jesť na verejnosti?

V zásade nie je dôvod sa báť jesť alebo piť na verejnosti. Na turistických miestach sú na turistov a ich konzumáciu zvyknutí, takže pokiaľ si sadnete do otvorenej kaviarne ku čaju, naozaj sa nič nestane. Napiť sa tiež môžete vo vlaku, autobuse alebo turistickom aute. To isté platí na ulici, kde sa cez ramadán pohybuje omnoho menej ľudí, než obvykle. Nestáva sa, že by miestni postiaci sa turistov kvôli konzumácii napádali. Každopádne, pokiaľ sa necítite príjemne, je vhodné sa najesť a napiť v ústraní.

Na čo ešte v priebehu ramadánu pamätať?

Ramadán nie je iba o jedle a pití. Je to jedinečné obdobie, kedy všetko v Maroku funguje tak trochu inak! Pamätajte preto na následujúce veci:

  • Otváracie hodiny: už sme to trochu spomenuli. Obchody sa otvárajú o niekoľko hodín pozdejšie než obvykle, ale to isté platí aj o bankách a pobočkách mobilných operátorov. Banky naviac zatvárajú skôr, než obvykle a mobilní operátori majú zase veľkú prestávku a otvárajú až po ftúre.
  • Pokiaľ máte naplánovaný presun objednanou dopravou, pamätajte na to, že váš vodič auta pravdepodobne celú noc nespal. Je preto vhodnejšie vydať sa na cestu o niečo pozdejšie než v skorých ranných hodinách. V prípade dlhých ciest (napr. z Fezu do Merzougy alebo z Marrákeša do Zagory) je dôležité, aby vás postiaci sa šofér bol aspoň trochu vyspaný a tak pripravený na cestu.
  • Dôležitým bodom je tiež bezpečnosť. Cez ramadán je cestovanie príjemné už aj preto, že napríklad ráno sú ulice ešte vyprázdnené a je preto jednoduchšie dostať sa k pamiatkam. Aj trhy sú menej dynamické, pričom obchodníci nie sú takí agresívni ako inokedy. Na druhú stranu, v čase, keď zapadá slnko a miestni sa stretávajú pri ftúre, je vhodné zostať v hoteli alebo penzióne, a to ako ochrana proti možným zlodejom, ktorí sú vtedy mimoriadne aktívni. Čas prerušenia pôstu je dlhý asi 45 minút, potom sa ľudia vracajú naspäť do ulíc.
  • Bola by škoda neužiť si ramadán spolu s Maročanmi! To znamená prispôsobiť sa ich dennému režimu, pokiaľ je to len trochu možné. V medínach to znamená zažiť trh v čase, keď sa predáva čerstvých chlieb a pečivo pred prerušením pôstu (poobede), ale tiež vyjsť do ulíc po prerušení pôstu, okolo deviatej. Je tiež možné sa posadiť do kaviarní v blízkosti mešít a tak sa “zúčastniť” večernej modlitby tarawíh.

Ramadán je skvelý čas na návštevu Maroka, ale nie tento rok. Viac o cestovaní do Maroka – aktuálne informácie pre apríl/máj 2021.

Marocké ramadánové tradície (5. časť)

Aj keď je podstata ramadánu ako náboženského rituálu v každej moslimskej krajine rovnaká, predsa sa jeho konkrétna podoba v líši podľa toho, či ho zažijete v Maroku, Egypte alebo v Iráne. Poďme sa spolu pozrieť na to, aký je ramadán v Maroku.

Prípravy na ramadán začínajú už niekoľko týždňov pred jeho začatím. Je to predovšetkým príprava duchovná, čo znamená napríklad očista od alkoholu. Okrem toho sa upratuje, perie a nakupuje. Na ramadán je treba urobiť zásoby v podobe poživín ako sú ďatle, vajcia, mlieko a sladké pečivo.

Začiatok a koniec pôstu

Príchod ramadánu oznamuje v mestách výbuch z kanónov. Napríklad vo Feze sa vystreľuje nad medínou, z tzv. Severnej vojenskej veže. Tento výbuch je počuť po celom meste a opakuje sa každý deň pri západe slnka, v čase, keď sa z mešít ozve volanie na modlitbu pri západe slnka, pričom signalizuje koniec pôstu. Rovnako sa potom tiež vystreľuje vo chvíli, keď pôst pri svitaní opäť začína. Ešte asi hodinu a pol predtým je možné v uliciach počuť hru na trúbku a bubon, na znamenie, že spiaci by sa mali zobudiť, aby sa stihli naposledy najesť.

Ako vyzerá ftúr

Ústredným bodom ramadánového dňa je iftár, alebo po marocky ftúr. Je to prvé jedlo po pôste a preto je samozrejme veľmi dôležité. Rodina sa pri ňom stretne v salóne alebo sežúre (menší salón na bežné stravovanie). Na stôl sa všetko pripraví dopredu a posledné minúty už rodina sedí, aby bola na prerušenie pôstu pripravená.

Čo nájdete u Maročanov na stole? Predovšetkým nápoje:

  • voda
  • mlieko čerstvé alebo kyslé
  • 1-2 druhy džúsu

Nápoje sú pri prerušení pôstu veľmi dôležité a hlavne nesmie chýbať mlieko, ale tiež džúsy, ktoré rýchlo doplnia energiu. Tie môžu byť na báze mlieka (avokádový, banánový, jablkový) alebo pomarančového džúsu.

Ďalej na stole nájdeme ďatle. Tie slúžia k prerušeniu pôstu a do úst si ich postiaci dávajú pri zvuku výbuchu kanónu a volaní na modlitbu. Vždy ich treba zjesť párny počet a zapiť mliekom. Až potom sa začína jesť ostatné jedlo. A čo to môže byť? Väčšinou Maročania na ftúr jedia:

  • polievku
  • pečivo
  • šaláty

Tradičnou marockou polievkou je haríra. Podáva sa tak každý večer, alebo sa namiesto haríry varí niekoľko iných druhov zeleninových polievok. Haríra sa môže podávať s vareným vajíčkom a vždy ju sprevádzajú ďatle alebo sladké medové pečivo, najčastejšie tzv. šebbakíja.

Okrem sladkého pečiva je väčšinou na stole niekoľko druhov ďalšieho pečiva, napríklad melwí, krišlát a rôzne plnené buchty alebo domáca pizza. Okrem toho sa jedia teplo pripravené šaláty, napríklad zemiakovo-cibuľový, baklažánový (zaalouk), paprikový (taktouka) alebo šláda (uhorkovo-paradajkový).

Po ftúre

V niektorých prípadoch muži pri volaní na modlitbu len vypijú mlieko, zjedia pár ďatlí a idú do mešity, takže sa najedia až po príchode domov. V iných rodinách sa modlí rodina po ftúre spolu doma. Modlitba a ftúr tak akurát vyplnia tú hodinu, ktorá je medzi západom slnka a modlitbou ‘íša, ktorej sa už mnohí zúčastnia v mešite, a to ako muži, tak i ženy. Počas tejto modlitby sa totiž číta korán tak, aby ho za ramadán stihli prečítať (alebo si vypočuť) celý.

Ďalšie ramadánové jedlá

Po modlitbe ‘íša sa podáva káva a čaj s orieškami a potom nasleduje oddych. Veľké a hlavné jedlo prichádza na rad až o polnoci alebo aj pozdejšie. Jedia sa tradičné tadžíny, môže byť tiež kuskus alebo mäso s omáčkou, tzv. márqa. Pokiaľ je toto jedlo skôr, tesne pred prerušením pôstu sa podáva ešte “ľahká večera” – jogurt, pečivo, olivy, ale trebárs aj polievka a hlavne nápoje. V niektorých rodinách ale hlavné jedlo servírujú až po polnoci, napr. okolo druhej, a je teda tým posledným jedlom dňa.

Významné dni v mesiaci ramadán

Významnými dňami počas ramadánu sú piatky, kedy sa muži zúčastňujú spoločnej poludňajšej modlitby a kázania v mešite. Ďalej je míľnikom 15. deň ramadánu – tzv. Fadílat noss, kedy sa pripomína, že sme práve v polovici pôstneho mesiaca. Špeciálny je tiež posledný ramadánový týždeň, kedy už vrcholia prípravy na poramadánový sviatok eid al-fitr. Pretože v jednom z nepárnych dní, dostal prorok Mohammed svoje prvé zjavenie, v 26. ramadán sa dievčatká a chlapci obliekajú do slávnostných kaftanov a dželláb a dievčatkám sa maľujú ruky hennou. Deti si tiež skúsia, aké je to postiť sa, dostávajú darčeky a nové oblečenie. Posledné dni sa večer ľudia zhromažďujú vonku, kde sú na námestiach a volných plochách reproduktory s tradičnou hudbou a vyzdobené tróny, podobné tým, ktoré sa používajú na svadobnej hostine na usadenie ženícha a nevesty. Okrem toho sú tam tiež nosidlá a opäť hlavne dievčatká si na ne sadajú aby s nimi následne za zvukov tradičnej hudby tancovali, ako je zvykom na svadbách.

Ramadán je skvelý čas na návštevu Maroka, ale nie tento rok. Viac o cestovaní do Maroka – aktuálne informácie pre apríl/máj 2021.

Pôst a ja (4. časť)

V Maroku sa práve skončil 10. pôstny deň. Už som písala o tom čo ramadán je, prečo sa moslimovia postia a ako to robia. Dnes si dovolím trochu osobne o tom, aký je môj vlastný vzťah k ramadánu.

Prvýkrát som ramadán zažila ešte v Prahe na internáte, kde som mala moslimských kamarátov z Egypta. To bol ramadán v novembri. Pozdejšie si ho pamätám v Egypte, to už bol pôstny mesiac v septembri a bolo dosť teplo. Fascinovalo ma, ako moji egyptskí kolegovia dokážu pracovať aj napriek tomu, že sa celý deň pachtia po slnku bez jediného dúšku vody. To som ale bola ešte ďaleko od toho, aby som niečo také vyskúšala na vlastnej koži.

“Môj” prvý ramadán bol až v Maroku, v roku 2015. Bol vtedy v lete a ja som sa rozhodla to skúsiť. Znamenalo to predovšetkým dôkladne sa najesť v noci, čo vyšlo asi na druhú hodinu. Potom som sa snažila spať čo najdlhšie, co sa mi podarilo asi do jedenástej ráno. Ani v letných mesiacoch nemusí byť pôst náročný, pokiaľ človek nemá veľa povinností, nemusí ísť do práce, chodiť po slnku, pracovať alebo sa starať o deti. Ja som také šťastie mala. Naviac, to čo pomohlo, bolo, že som sa v ten deň s nikým nestretla a nemusela sa rozprávať – rozprávaním sa dostáva cez ústa von vlhkosť.

Môj prvý pôstny deň prebehol bez väčších ťažkostí. Na prerušenie pôstu som sa samozrejme tešila a najväčšie potešenie znamenalo napiť sa vody. Nemohla som toho veľa zjesť naraz, takže som pojedala dlho do noci. Ďalší deň som to skúsila opäť, čo ale znamenalo zase ísť spať veľmi pozde a zameškať tie ranné hodiny, ktoré mám najradšej.

Ďalší ramadán, kedy som sa zvládla postiť niekoľko dní za sebou, bol minulý rok. To už bol pôst v máji, čo znamenalo kratšie dni a nižšie teploty. Opäť bolo možné postiť sa v “kľude” bez práce a väčších povinností alebo pohybu (aj tak bol zákaz vychádzania). Problémom, ako sa ukázalo, bolo to nočné jedenie. Povážte sami: pôst prerušíte o pol ôsmej večer, potom si dáte kávu, čaj a pozeráte seriály. Ak si ľahnete, tak len na pár hodin, lebo o pol tretej sa treba najesť. A to bol pre mňa veľký problém! Nedokázala som “prehodiť” deň a noc, vstávať pozde a chodiť spať až na svitaní. A tak sa mi väčšinou nepodarilo bdieť až do pol tretej nadránom, a tak som zaspala už o jedenástej večer, ale zobudiť sa o druhej na to, aby som sa najedla? To bolo takmer nemožné. Naviac, suhúr, to jedlo pred začiatkom pôstu, je väčšinou formou večere, takže je veľké a hutné.

Minuloročný ramadán tak bol náročný, a to hlavne kvôli spánku a bdeniu, čiže nastaveniu režimu. To sa mi úplne minulý rok nepodarilo. Ramadánový pôst ma ale naučil niečo iné, o čo by som sa chcela podeliť: dietnu metódu takzvaného prerušovaného pôstu. Prerušovaný pôst znamená, že si človek vyhradí hodiny na to, kedy je a hodiny, kedy sa jedla zdrží. Môže to byť 8 hodín jedla a 16 hodín pôstu, alebo 12 a 12 hodín. V čase “pôstu” môže piť vodu, kávu alebo čaj bez cukru. Viac o prerušovanom pôste.

Túto dietnu metódu som si zaviedla cez ramadán v roku 2019 bez toho, aby som o nej vedela! Pracovali sme vtedy s Mustaphom v penzióne a ja som si svoje prvé jedlo dávala až popoludní, pričom moje hlavné jedlo bolo v postiacimi sa pri jejich prerušení pôstu, o ôsmej večer. Predĺžila som si tak dobu, kedy som nejedla a skrátila tú, v ktorej som potravu prijímala. Výsledok v podobe straty niekoľkých kíl sa skutočne dostavil a ja som sa až spätne dozvedela, že vlastne držím prerušovaný pôst.

Ramadánový pôst ma teda priviedol k tomu, čo dodržujem viac-menej pravidelne, k “oknu” kedy jem a “oknu” kedy nejem. Okrem toho som ale zakúsila aj to, čo znamená trpezlivo čakať na chvíľu, kedy sa môžem napiť (čo môže byť s pocitom smädu náročné), prekonať pocit hladu a takmer až bolesť sťahujúceho sa žalúdku, ale aj prinútiť sa zobudiť uprostred noci a najesť sa na ďalší deň. Je to o sebakontrole, hlavne pokiaľ nejde o náboženské presvedčenie, o vytrvalosti. Som rada, že tieto pocity, aj keď nie vždy príjemné, poznám aj na vlastnej koži.

A aký je ramadán v Maroku? Čo sa jedáva a aké sú ďalšie zvyklosti?

Ramadán je skvelý čas na návštevu Maroka, ale nie tento rok. Viac o cestovaní do Maroka – aktuálne informácie pre apríl/máj 2021.

Ako sa moslimovia postia? (3. časť)

O tom prečo sa moslimovia postia a prečo práve v mesiaci ramadán, som už písala tu. Dnes si povieme AKO sa moslimovia postia, respektíve od čoho, čo môžu cez ramadán robiť a čoho sa majú naopak vyvarovať. A nakoniec si tiež povieme, či a nakoľko to vôbec dodržiavajú :-).

Ako sa moslimovia postia

Bežne hovoríme, že sa moslimovia postia od východu do západu slnka. Ale nie je to presné. Moslimovia sa postia od volania na modlitbu fadžr, ktorá je ešte pred východom slnka a ich pôst trvá do volania na modlitbu maghrib, ktorá je pri západe slnka. V Koráne sa doslova píše, že jesť a piť sa smie až do doby, kedy sa dá rozoznať biela niť v tme. Pokial máte len prirodzené svetlo a vezmete si nadránom do ruky bielu niť a nevidíte ju, tak ešte je možné jesť. Pokiaľ už ju vidíte, váš čas na jedlo a pitie sa skončil.

Jedlom a pitím to nekončí!

Pôst nie je ani zďaleka len o nepití a nejedení. Naopak, pôst je aj o tom vyvarovať sa zlých myšlienok a činov. Postiaci sa by nemal myslieť na nenávisť a pomstu, ohovárať a závidieť, mať neprimerané sexuálne túžby, byť sarkastický, hnevať sa a nadávať. To je samozrejme vo chvíli, keď je prázdny žalúdok, oveľa ťažšie než inokedy. Preto sa v ramadáne napríklad v Maroku stretnete na uliciach oveľa častejšie s hádkami ale i bitkami. To sa stupňuje smerom k času, keď sa prerušuje pôst a hlad aj smäd sa násobí. Pôst tiež nie je ľahký pre tých, ktorí fajčia a celý deň si nezapália. Takí potom pôst najskôr prerušia cigaretou, mnohokrát aj predtým, než sa vôbec napijú.

To, čo je povolené a žiadúce je byť ohľaduplný, štedrý a láskavý. Dobročinnosť nie sú iba výsadou posledných desiatich dní pôstu, keď sa platí tzv. almužna, zakát. Človek by mal myslieť na blížnych a núdznych počas celého trvania mesiaca ramadán. Často sa v tomto mesiaci poriadajú rôzne charitatívne akcie a ľudia sa snažia pomôcť chudobným. On aj samotný pôst je o tom, vcítiť sa do pocitov tých, ktorí majú prázdno v žalúdku celoročne.

A čo sex cez ramadán?

Nie je pravda, že moslimovia nemôžu viesť cez ramadán sexuálny život, aj keď sa to tak často prezentuje. Sex s manželským partnerom je po západe slnka a pred jeho východom povolený. Nie je povolený sex s iným partnerom, ale to mimochodem platí plošne, nielen cez ramadán. Faktom je, že i mladé páry, ktoré spolu chodia, zostávajú cez ramadán hlavne doma s rodinou a často sa nestretávajú, takže ani na radovánky nie je čas a priestor. Mnohé páry si dávajú od seba prestávku, napríklad na premýšľanie o svojom vzťahu a plánovanie do budúcnosti. Neznamená to samozrejme, že všetci sú rovnakí a sexu s partnerom sa zdržia, to je samozrejme individuálne.

Alkohol

Asi by ste predpokladali, že cez ramadán sa nebude smieť piť alkohol. Je to tak – obchody s alkoholom, pokiaľ v nejakej moslimskej krajine existujú (Jordánsko, Sýria, Egypt, Palestína, Maroko, Tunisko ….) sú v čase ramadánu zatvorené, alebo sa vyžaduje identifikácia, či kupujúci nie je náhodou moslim. Moslimom potom alkohol nepredajú. Ale tí moslimovia, ktorí sú zvyknutí piť trebárs večer pri televízii pivo alebo si radi dajú dobré víno, by s pitím mali prestať už 40 dní PRED začatím ramadánu! 40 dní totiž trvá na to, aby sa človek očistil a mohol postaviť pred Boha v modlitbe. Nestačí sa pritom rituálne umyť, treba sa alkoholu v organizme zbaviť úplne. Tí moslimovia, ktorý pôst berú vážne, preto vedia, kedy presne si dať posledný pohárik.

Moslimovia majú cez ramadán tiež ďalšie povinnosti.

Pôst bez pravidelných modlitieb nie je pôstom a preto aj moslimovia, ktorí sa cez rok často nemodlia, siahnu v ramadáne po svojom modlitebnom koberčeku. Častejšie si tiež čítajú Korán a mnohí sa zúčastňují spoločnej poslednej modlitby dňa (hodinu a pol po západe slnka), kedy sa cez ramadán recituje tiež na tridsať častí rozdelený Korán. Modlitba “tarawíh”, ako ju nazývajú, trvá približne hodinu. Tarawíhu sa zúčastňujú muži a vo veľkom počte aj ženy, ktoré inak do mešity často nechodia.

A naozaj to všetko dodržujú?

To je častá otázka. Na začiatok je dobré vedieť, že ramadán je naozaj veľmi vážna vec a povinnost, ku ktorej sa stavajú seriózne aj tí moslimovia, ktorí sa celý rok nemodlia alebo nič iné nedodržujú. Ramadán trvá len mesiac, vo väčšine rodín sú k pôstu vedené deti odmalička, takže jeho dodržiavanie majú veľmi silno vštepené. Okrem toho je ramadán aj komunitnou záležitosťou a človek, keď príde v tomto mesiaci do moslimskej krajiny, zistí, že minimálne navonok vyzerá všetko tak, že sa všetci obyvatelia naozaj postia. Sú zatvorené reštaurácie, obmedzená prevádzka obchodov a úradov. Cez deň je v uliciach menej ľudí, pričom v čase, keď sa pôst prerušuje, sú ulice úplne výprázdnené. V mnohých moslimských krajinách je úplný zákaz požívania jedla a pitia na verejnosti, a to aj v prípade, že má človek zdravotnú alebo inú výnimku. Niekedy to môže platiť aj pre nemoslimov a turistov. S veľkým pobúrením sa spoločnosť pozerá na iniciatívy zmeniť to a s odsúdením (morálnym aj právnym) sa stretávajú aktivisti, ktorí poriadajú spoločné verejné piniky cez deň (napr. marocká iniciatíva Masayminch).

Čo sa týka osobnej roviny, určite existujú takí moslimovia, ktorí navonok pôst dodržujú, ale v čase najväčšieho pocitu smädu sa napijú, alebo si v doma v izbe dajú trochu čokolády. A potom sú aj takí, ktorí pôst nedodržujú vôbec, ale o svojom životnom štýle nehovoria a pokiaľ nebývajú s rodinou, tak sa doma aspoň raz cez deň najedia, pričom na verejnosti sa o tom nešíria. Neochota postiť sa nie je prijímaná pozitívne, a to ani v kruhu najbližšej rodiny. Mnohí moslimovia by vám asi povedali, že pôst radi nemajú, ale aj napriek tomu ho dodržujú podľa všetkých pravidiel, alebo minimálne sa o to snažia. A tí, ktorí veria v duchovný prínos pôstu, sa skôr budú snažiť o to skrátiť si ho pozdným vstávaním, a neprílišnou aktivitou cez deň namiesto toho, aby ho naozaj porušili. I v moslimskom svete platí, že každý človek je individualita a teda má svoj vlastný prístup k ramadánu.

Ako sa k ramadánu staviam ja osobne? Môj ramadánový príbeh si prečítate nabudúce.

Ramadán je skvelý čas na návštevu Maroka, ale nie tento rok. Viac o cestovaní do Maroka – aktuálne informácie pre apríl/máj 2021.