Marocká nepečená pochoutka (8. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V předešlém dílu jsme se věnovali jednomu z nejdůležitějších marockých pokrmů – tadžínu. Doufám, že jste si ho taky vyzkoušeli! Po hlavním jídle přichází dezert a já jsem přemýšlela, co z marocké kuchyně bych vám upekla. Nakonec jsem se ale rozhodla podělit se o recept na dezert, o kterém jste asi ještě neslyšeli a popravdě ho nejspíš během svých cest po Maroku ani nepoznáte, protože se neobjevuje v “turistických” menu hotelů.

Představuji vám sellou!

Jde o nepečenou pochoutku, bez níž se neobejdou marocké svátky, třeba ramadán, ale připravuje se například i pro matku po narození dítěte, aby rychle nabrala zpět sílu. Jde o sellou, neboli zmita, nebo také sfouf. Příprava přitom není vůbec složitá a dobrůtka vám dlouho vydrží.

Co k přípravě potřebujete:

200 g hladké mouky
200 g neloupaných mandlí
200 g sezamu
1 lžičku anýzu
1 lžičku kardamomu
100 g másla
100 g cukru
trochu oleje

Postup je velmi jednoduchý.

Nejprve uveďte do varu vodu a přidejte mandle. Povařte minutu, potom je zceďte. Nyní půjdou velmi jednoduše loupat.

sellou1

Orestujte na mírném ohni mandle tak, aby výslední barva byla zlatavá. Použijte přitom kapku oleje, následně ho zceďte a mandle dejte stranou.

sellou2

Orestujte podobným stylem také sezam. Získá příjemně oříškovou chuť.

Dále orestujte mouku, již bez oleje. Stačí deset minut, aby získala zlatavý nádech.

sellou3

Mandle, sezam a mouku spolu rozmixujte. Do rozmixované směsi pak přidejte lžičku anýzu, kardamomu a cukru. U cukru se řiďte vaší chutí. Doporučuji hnědý třtinový cukr.

Na pánvi roztpustěte máslo, které přidáte do připravené směsi, a dobře promíchteje. Nechte trochu ztuhnout v lednici.

sellou4

Sellou se podává v různých podobách a tvarech. V chladu vám vydrží i několik týdnů. Slaďoučká a hutná, ale zdravá pochoutka je určitě lepší než sladkosti z obchodu!

marocké sellou

Opět budu ráda, pokud mi dáte vědět, jak vaše příprava, tentokrát “nepečení” dopadlo! Tímto také náš gastronomický speciál končí. Snad vás obohatil a zůstanete mi věrní i v dalším speciálu, jenž se bude týkat marocké kultury a jazyka. Bisláma!

Tadžíny a tadžíny (7. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V předešlém dílu jsme se věnovali salátům, které se nepodávají jako předkrmy, ale k hlavnímu jídlo. A dnes se dostáváme právě k tomu hlavnímu jídlu! Konečně, už jste určitě měli hlad, viďte!

Není tadžín jako tadžín

Když se mluví o marocké kuchyni, většinou se to neobejde bez použití dvou slov: kuskus a tadžín. Zatímco kuskus je už i u nás známým pojmem, tadžín je slovo neznámé. Jeho význam je přitom dvojitý: tadžín je jednak tradiční nádoba, ale také její obsah, tudíž jídlo, které v tadžínu připravíte.

Tadžín je nádoba z vypálené hlíny – červeného marockého jílu. Má kónický tvar, může nebo nemusí být glazovaná a její velikosti se liší podle toho, kolik osob se z ní má najíst. Maročané samozřejmě milují stolovat spolu, tudíž se tadžíny vyrábí tak, aby se kolem něj mohlo sejí i osm osob. No a ty menší tadžíny pro jednu osobu – to je spíše turistický artikel a také na podávání jídla v restauracích. Tam se už tadžíny na samotnou přípravu jídla většinou nepoužívají, je to pouze způsob servírování.

Jídlo ale lze v tadžínu nejenom servírovat, ale i připravit, a to na uhlících, roštu nebo na plynu. Můžete ho tak i doma v Evropě využít prakticky. Pozor ale na převážení, tadžín je potřeba dobře zabalit, aby cestu před Středozemní moře přežil bez ujmy.

Tadžín v tadžínu

Tadžín jako jídlo, jež si v tadžínu připravíte, vyniká svou chutí, šťavnatostí a měkkostí. Je do díky páře, která v tadžínu bude cirkulovat. Není divu, že se marocká kuchyně pokládá za jednu z nejzajímavějších na světě – vděčí za to právě této kónické nádobě. A proto, bez ohledu na to, čím si tadžín naplníte, na výsledek se můžete právem těšit!

Jak na tadžín

V tadžínu lze připravit zeleninu i maso, důležité je pouze zachování správného postupu, ty pravé kořeniny a přesně tolik vody, kolik je potřeba. Tady je pár kroků, které dodržujeme doma při přípravě tadžínu:

  1. Tadžín potřebuje “postýlku”

Do tadžínu se nedává jako první máslo nebo olej, nýbrž je dobré ho nejprve vystlat. My jako “postýlku” využíváme cibuli, jelikož ta se pak trochu “přismahne” a dá se vyjídat chlebem (a je fantastická!). Takže naložíme do nádoby nejprve cibuli a necháme na slabém ohni několik minut předtím, než přidáme olej. 

2. Maso je lepší, když je namarinované

Do cibulové (nebo jiné) “postýlky” lze uložit jen syrové maso bez jakékoliv úpravy, ale my raději maso předtím marinujeme. V marinádě necháváme např. kousky kuřete pár hodin před přípravou. Je pak mnohem chutnější! 

3. Krájená zelenina

Zelenina z tadžínu je vždy výborná, my marinujeme dokonce i zeleninu, především brambory. Tu nakrájíme na kousky, ale z praxe se nám osvědčilo, že je lepší veškerou zeleninu krájet na hranoly a ne kolečka, aby se tadžín nerozpadl a zůstal v podobě pyramidky. 

4. Voda

Nakolik podlít tadžín vodou a kdy to provést, je umění. V zásadě ale je potřeba sledovat si to, jinak se tadžín připálí. Já osobně mám radši, když má tadžín více omáčky, a proto ho Mustapha podlévá několikrát, zejména ke konci vaření. Na druhou stranu, pokud děláme tadžín s brambory a olivami, bez další zeleniny, tak ho mám ráda sušší. 

 

Kuřecí stehýnka podle Mustaphy

Podělím se s vámi o jeden z receptů, podle kterého děláme tadžín nejčastěji. Je jednoduchý a nevyžaduje dlouhou dobu přípravy, ani žádné speciální suroviny. 

Budeme potřebovat: 1 velkou cibuli, stolový olej (ne olivový), kousky kuřecího masa (ideálně stehýnka), brambory a další zeleninu podle chuti, kořeniny (upřesním níže) a vodu. 

Nejprve si namarinujeme stehýnka. K tomu použijeme olej a následující kořeniny (vždy cca malou lžíčku): sůl, římský kmín, červenou papriku, kurkumu a koriandrovou i petrželovou ňať nakrájenou nadrobno. Tuto směs smícháme a pomaly ní polejeme připravená, umytá stehánka. Necháme v lednici po dobu 1-2 hodin. 

Do tadžínu si naložíme cibuli, již nakrájíme na kolečka. Dáme na slabý oheň a mícháme asi pět minut tak, aby se cibule nespálila. Poté vložíme namarinovaná stehýnka a pomalu mícháme cibulku tak, aby se dostala i na stehýnka. Pomalu přidáme trochu oleje a přikryjeme. 

Připravíme si zeleninu. Tu můžeme také namarinovat, zejména pokud použijeme i brambory. Ty pak budou zvláště chutné. Nakrájenou zeleninu pak vkládáme do tadžínu tak, abychom utvořili pyramidu, který se nám nezbortí. 

V malé skleničce, kam napustíme asi 1 dcl vody si rozmýcháme již nehoře uvedené koření, především špetku soli, trochu kmínu, papriky a kurkumy. Dobře zamícháme a polejeme tím zeleninu po celém obvodu tadžínu. Přikryjeme a necháme dusit. 

Po asi 20 minutách zkontrolujeme, zda se nám cibulka a zejména masíčko nepřichytává. Opět dolejeme vodu, tentokrát už bež koření. Doléváme vodu tak, aby nám tadžín nevyschnul, po celou dobu dušení. Špejlí nebo vidličkou zkusíme, zda je již zelenina měkká a zda je maso již udušené. To může být trochu složité vzhledem k tomu, že si chceme na servírování zachovat hezkou pyramidu. Z toho důvodu je lepší mít větší tadžín :-). 

Úplně nakonec přidáme do tadžínu chutné olivy podle vlastního výběru. Připravíme si chléb, případně pálivou omáčku. A pak si to už jen užíváme – dobrou chuť! 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pozor! Nové podmínky pro vstup na území Maroka od 18. listopadu 2021

Od 18. listopadu 2021 (12:00) máme nová pravidla pro vstup na území Maroka a to s platností od 20. listopadu včetně. Pro vstup do Maroka nyní platí, a to plošně pro všechny země světa, že cestující musí mít potvrzení o ukončeném očkování proti nemoci COVID-19. Od ukončení očkování musí uplynout doba dvou týdnů.

potvrzení o očkování pokud bylo provedeno, negativní PCR test ne starší 72 hodin a vyplněný formulář), o něco složitější je návrat z Maroka.

Do Maroka z České republiky

Nadále platí, že Maroko rozděluje země do dvou kategorií, A a B. V současné době je Česká republika v kategorii A, ale doporučuji, abyste si tuto informaci ověřili před odletem!

Země v kategorii A

Pro vstup do Maroka cestující předloží:

1. potvrzení o ukončeném očkování

2. vyplněný formulář

Země v kategorii B

Pro vstup do Maroka cestující předloží:

1. potvrzení o ukončeném očkování

2. vyplněný formulář

3. Negativní výsledek testu PCR ne starší 48 hodin

Vzhledem k tomu, že již do Maroka nelze vstoupit bez očkování, odpadá karanténa po vstupu do země pro B-čkové země.

Návrat z Maroka

Dle cestovatelské mapy Ministerstva zahraničí České republiky spadá Maroko do tmavě červené kategorie (velmi vysoké riziko nákazy). Cestující z Maroka tak mají následující povinnosti:

Očkovaní

  • vyplnění příjezdového formuláře
  • negativní PCR test ne starší 72 hodin z certifikované laboratoře Maroku (viz níže)
  • v případě osob, jež byly očkovány schválenou vakcínou (Pfizer/Moderna/Astra/Janssen) více než 14 dnů a méně než 9 měsíců ode dne vstupu do ČR z Maroka NENÍ POTŘEBA absolvovat po návratu do ČR další test
  • donedávna platící samoizolace byla 27.10. 2021 zrušena

Neočkovaní

  • platí pouze pro ty, co do Maroka přiletěli před 20.11.2021 kdy vešla v platnost povinnost očkování
  • vyplnění příjezdového formuláře
  • negativní PCR test ne starší 72 hodin z certifikované laboratoře Maroku (viz níže)
  • JE TAKÉ POTŘEBA absolvovat PCR test před po příjezdu, a to v období 5.-7. den po příletu z Maroka, do té doby nosit respirátor všude mimo domov
  • donedávna platící samoizolace již od 27.10. 2021 není povinná

Tranzit přes ČR

  • pro Slováky tranzitující přes ČR, jež opustí Česko do 12 hodin od příjezdu z Maroka, neplatí povinnost negativního PCR testu ani vyplnění příjezdového formuláře

POZOR! Výše uvedené podmínky se vztahují na vstup do ČR, kam se přímo z Maroka nelítá. Je proto možné, že i v případě očkovaných osob BUDE POTŘEBA v Maroku absolvovat PCR test, jenž se kontroluje již při vstupu do letištní haly marockých letišť.

Je rovněž dobré sledovat podmínky vstupu na palubu letadla letu, se kterým hodláte z Maroka odletět, a prostudovat si jejich podmínky přepravy. Můžou se od podmínek vstupu do ČR lišit!

Kam na test PCR v Maroku

Pokud zjistíte, že pro odlet do ČR budete potřebovat negativní PCR test, obráťte se na jedno z následujících certifikovaných testovacích středisek:

Fes:

Nemocnice Ghassani, 500 Dhs

Casablanca:

Nemocnice Sheikh Khalifa, 600 Dhs

Laboratoire d’analyses médicales Derb Sultan, 700 Dhs

Rabat:

Nemocnice Cheikh Zayd de Rabat, 600 Dhs

Marrákeš:

Laboratoire Almanar, 500 Dhs

Azrou

Hopital 20 Aout, 500 Dhs

Marocké salátky a jak na ně (6. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V předešlém dílu jsme se věnovali slavnému arganovému oleji, v tom dnešním si budeme povídat o salátech.

Něco mezi tapas a mezze

Pokud navštívíte marockou rodinu, usadí vás za tradiční okrouhlý stůl. Do prostředku postaví mísu nebo tadžín s hlavním jídlem, a po okraji stola budou pokládat malé talířky s přílohami ve formě různých vařených i syrových salátků, něco jako libanonské mezze nebo španělské tapas. Na rozdíl od mezze se ale tyto salátky nepodávají před hlavním jídlem nýbrž současně, a na rozdíl od tapas vám je nepodají bez hlavního jídla.

Jak na marocké salátky?

Jeden talířek je vždy sdílen více osobami, ale dostanete vlastní příbor, nejčastěji malou vidličku. Salátek se jí spolu s hlavním jídlem, tedy ne před ani po. Nejčastěji se podávají 3-4 typy a vy jíte z těch talířků, které jsou k vám nejblíž (tudíž žádné natahování se přes půl stola k něčemu, co vypadá lákavěji).

Co se podává ve formě salátků

Salátky bývají čerstvé nebo vařené. Mezi čerstvé můžeme počítat i olivy (pozor, u oběda se nikdy nevyskytují černé olivy, ty jsou pouze snídaňové), ale především je to to, čo v restauracích označují za “salade marocaine”, tudíž nadrobno nakrájená rajčata s cibulí a okurkou, dochucena olivovým olejem a citronovou šťávou. Můj oblíbený salátek je z vařených brambor s nadrobnou nakrájenou cibulí a dochucenou “zeleným” (tudíž petrželkou a koriandrem). Asi největší exotikou v této oblasti je pro mne hlávkový salát s kouskami pomeranče, což by ještě šlo. Ale pocukrovaný hlávkový salát? To jsem zatím nezkousla.

Taktúka!

Z tepelně upravených salátů se nejčastěji setkáme se zaalúkem a taktúkou. Zatímco zaalúk je na bázi lilku a vařený v tlakovém hrnci, taktúka je z “uzených” paprik a připravuje se na pánvi. Je skvělá a v našem evropském prostředí poslouží i jako pomazánka na chléb. Tady je recept!

Taktúka

2 velké zelené papriky

2 červené bell papriky

3 lžíce olivového oleje

4 větší rajčata

2 stroučky česneku

1 lžička červené sladké papriky

1 lžička černého koření

0,5 lžičky římského kmínu

0,5 lžičky soli

Nejprve si orestujeme papriky. To lze buď na grilu, nebo jednoduše na plynovém sporáku, přičemž papriky uložíme přímo na plyn. Poté, co kůže zčerná, necháme papriky vychladnout a svrchní (černou) kůži odstraníme. Dále odstraníme kůži z rajčat a pokrájíme je na asi 1,5 cm dlouhé kostičky. Pokrájíme také červené papriky.

Na pánvi zahřejeme olivový olej, do kterého dáme najednou česnek, papriky i rajčata. Přidáme, červenou papriku, kmín, černé koření a sůl. Na jemném plameni necháme asi deset minut, občas promícháme.

Po asi deseti minutách přidáme rovněž nakrájenou petrželku a koriander a opět zamícháme. Nakonec přidáme papriky, které jsme mezitím nakrájeli na drobné hranolčeky. Za pravidelného míchání vaříme směs dalších asi 10 minut.

Taktouka se v Maroku servíruje teplá, ale poslouží i v studeném stavu. V lednici vám vydrží 2-3 dny.

Marocký arganový olej (5. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V předešlém dílu jsme se věnovali pomerančové a růžové vodě, v tom dnešním si něco řekněme o arganovém oleji, který je světovou raritou.

Argania spinosa

Abychom mohli mít arganový olej, musíme se nejprve vydat tam, kde rostou argánie trnité (argania spinosa). A to není tak lehké! Tento endemický strom se vyskytuje pouze na několika místech na světě. Jedním z nich je jihozápadní část Alžírska, dvě další jsou v Maroku. Největší koncentraci argánií nalezneme na atlantickém pobřeží mezi městy Essaouira a Agadir, tedy na vzdálenosti 300 kilometrů, s 30 kilometry do vnitrozemí.

Argania spinosa z dálky připomíná olivovník. Je ale mohutnější a má kratší, zato tmavě zelené lístky, přičemž olivovník je má světlezelené. Podobně jako olivovník, i argánie se dožívá značně vysokého věku – klidně i 250 let. Jde ale o strom, jež miluje suché oblasti se specifickým složením půdy, proto ho tedy neuvidíme po celém Maroku tak, jako vidíme olivovníky.

Argánie má žluté, pronikavo vonějící kvítky a plody, jež se opět podobají olivám. Jde ale o mnohem tvrdší plod, který má uvnitř větší pecku. Plod není jedlý (což ale oliva také ne, pokud je v syrovém stavu) a postupně, jak zraje, mění svou barvu od zelené, přes žlutou až po hnědou. Když dozraje (uvádí se, že plod zraje až dva roky), stává se spolu s lístky stromu potravou pro kozy.

Arganový olej

Tekuté marocké zlato se získává lisování semínek uvnitř tvrdé pecky. Semínka jsou bílá a mají hořkou chuť. Jak je známo, je možné z nich získat olej kosmetický nebo kuchyňský, ale o tom musí rozhodnutí padnout ještě před lisováním – ten kuchyňský se totiž připravuje z opražených semínek, zatímco ten kosmetický je vylisovaný za studena.

Návštěvníci v Maroku neobejdou tzv. kooperatívy, kde Berberské ženy demonstrují výrobu arganového oleje. Staré kamenné lisy, kterými začnou otáčet vždy, když se vypnou motory turistického autobusu, se samozřejmě už nepoužívají, a to navzdory tomu, co řekne místní průvodce. Jak sběr, tak výroba oleje je dnes už pouze strojová.

Světoznámý kosmetický arganový olej je opravdu zázrakem přírody, objeveném někdy v 70. letech evropskými kosmetickými firmami. Berbeři si ho samozřejmě pro sebe nevyráběli, ale to, jak jemné ruce měly Berberky, jež olej lisovaly, nešlo přehlédnout. Arganový olej vyživuje pleť, působí proti vráskám, dodává živiny suchým vlasům. Vedlejším účinkem, který můžu osobně potvrdit, je jeho schopnost zpevnit lámavé nehty, a to stačí jen olejem manipulovat při nanášení na pokožku.

Praktická ukázka, jak se kdysi lisoval arganový olej.

Kosmetický arganový olej je v Maroku (a i mimo něj) velkým biznisem. V Maroku vám ho nabídnou na každém kroku, a ve většině případů turisté narazí. Lahvinky za tři eura zcela jistě arganový olej neobsahují ani náhodou. Na druhou stranu, v Maroku by člověk za tento olej neměl zaplatit stovky eur, jak se to snaží prezentovat někteří prodejci. Spolehlivý způsob, jak zjistit, zda je nabízený olej pravý, je ho vyzkoušet – čistý arganový olej nemá žádnou vůni (a už vůbec ne vůni restovaných oříšků) a po nanesení na pokožku není mastný, naopak, velmi dobře se vpije a zanechá jen jemný film. Sto mililitrů pravého oleje by mělo vyjít na maximálně 30 Euro – pokud je cena vyšší, je to už snaha o výdělek.

Jelikož ale nemáme kosmetický, nýbrž gastronomický speciál, pojďme se podívat na to, jaký je jedlý arganový olej.

Jedlý arganový olej voní po oříšcích, má tmavší barvu než ten kosmeticky a je plný vitamínů! Je zdrojem vitamínů A a E, esenciálních kyselin a přispívá k dobrému zdravotnímu stavu. Doporučuje se při zvýšeném cholesterolu, nechutenstve a zácpě. Pomáhá při trávení a pomůže i těm, kdo mají touhu zhubnout.

Podobně jako je to u olivového oleje, nemá smysl arganový olej znehodnocovat tepelně. Proto se na něm nesmaží, používá se ve studené kuchyni. Pokud zajedete na jih Maroka, v restauracích vám ke snídani nabídnout to, čemu já familiárně říkám “Berberský trojboj”: arganový olej, med z květů argánie a amlou – hustá a sytá pasta z mandlí, arganového oleje a medu. K Berberskému trojboji patří chléb, který se do tří mističek a jejich obsahu namáčí. Je to neuvěřitelně výdatná ale i chutná snídaně, kterou byste na jihu Maroka měli určitě vyzkoušet.

Arganový olej je také výborný do salátů namísto olivového oleje. Kromě toho je vhodné ho “pít” nalačno, zejména pokud má člověk již výše uvedené zdravotní těžkosti.

Já osobně mám ráda arganový olej v polévce bessara. Bessara (čti bsára) je snídaňová polévka a když se projdete brzy ráno po jedné z marockých medín, určitě natrefíte na stáneček, ve kterém ji právě servírují. Oblibují ji zejména muží kterým dodá energii před celodenní šichtou.

Bessara je polévka z fava fazolí. Samotné fazole fava jsou výborné na krevní tlak, takže ideální strava před začatím pracovního procesu :-). A protože je to velmi lehké jídlo (na přípravu), tady je recept!

Bessara (1 porce)

350 gramů suchých fava fazolí

7 stroužků česneku

60 ml arganového oleje

1.2 l vody

2 lžičky červené papriky

2 lžičky římského kmínu

1.5 lžičky soli

2 lžíce citronové šťávy

Fazole si dáme na noc namočit do vody, aby změkly. Ráno je pak z vody vybereme a vložíme do hrnce, kde přidáme arganový olej, rozdrcený česnek, papriku, římský kmín a sůl. Zalejeme vodou a uvedeme do varu. Vaříme asi hodinu, dokud fazole nejsou měkké. Poté vše rozmixujeme a přidáme citronovou šťávu.

Při podávání si polévku ještě každý dochutí sám římským kmínem, solí a arganovým olejem, případně něčím ostřejším. Dobrou chuť!

Než začneme vařit – speciální marocké ingredience (4. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! V dnešním díle bych vám ráda představila dvě ingrediencie, které v jiných kuchyních, především v těch evropských, běžně nenalezneme. Jde o extrakt z růží a vodu z pomerančových květů.

Růžová voda

Růže známe všichni, ale v Evropě je známe pouze jako dekorativní květiny a jejich vůni v parfémech a kosmetických produktech. V Maroku je využití růží mnohem širší! Na jihu Maroka, v takzvaném Růžovém údolí u města Kelaa M’Gouna, se růže nepěstují na to, aby je místní obdivovali, ale pro praktické využití. Z květů růží se vyrábí růžový olej a růžová voda.

Růžový olej je jeden z nejefektivnějších kosmetických olejů. Působí proti vráskám, ale má taky hojivé účinky na akné a jízvy. Růžový olej se již po staletí využívá také jako afrodiziakum! Vzácnost tohoto oleje není jenom v jeho vlastnostech, ale taky v tom, že na výrobu jednoho litru oleje se spotřebují až tři tuny okvětních lístků. Jenom v Růžovém údolí se jich každoročně posbírá kolem třitisíc tun. Kvalitní růžový olej přitom není těžké rozpoznat – prozradí ho jeho omamná vůně, která mimo jiné pomáhá proti depresi a úzkostech.

V Maroku se kromě růžového oleje vyrábí rovněž kosmetická růžová voda, kterou lze použít jako pleťové tonikum na čištění pleti ale i odlíčení. Podobně jako olej, i růžovou vodu lze zařadit do denní péče proti vráskám a pomáhá taky léčit akné a ekzém. Můžete ji také použít na unavené oči a oční váčky.

Jelikož ale nemáme kosmetický, nýbrž gastronomický speciál, je na místě napsat něco o tom, jak se růžová voda používá v marocké kuchyni. Růžová voda totiž nepůsobí blahodárně jenom zvenčí, ale také zevnitř! Pro svůj obsah vitamínů a minerálů je už od nepaměti využívána k dochucení dezertů a nápojů po celém Blízkém Východě.

Jeden z marockých dezertů, ve kterém je růžová voda nezbytná, je ghriba. Ghriba jsou malé, slaďoučké koláčky s ořechy (většinou pistáciemi nebo mandlemi), které se rozpouští na jazyce. Podávají se k čaji a je dost možné, že se s nima během svých cest po Maroku setkáte. A jelikož si ghribu uděláte jednoduše i doma, tady je recept!

Marocká ghriba s růžovou vodou

2 hrnečky pistácií

půl hrnečku krystalového cukru

2 čajové lžičky růžové vody (pokud nemáte z Maroka růžovou vodu, lze nahradit vanilkovým extraktem)

4 žloutky

1 kypřící prášek

moučkový cukr

celé pistácie na ozdobu

Předhřejte troubu na 180°C a pomelte pistácie na hrubší prášek. Smíchejte pistáciovou moučku s krystalovým cukrem a kypřícím práškem. Do toho přidejte růžovou vodu a vaječné žloutky a vypracujte těsto. Z těsta si připravte malé kuličky. Před pokládáním na pečící papír je obalte v moučkovém cukru. Nechte připravené těsto na půl hodiny v ledničce předtím, než začnete péct. Před pečením ještě do každé kuličky jemně vložte celou pistácii. Následně pečte 10-12 minut a nechte vychladnout.

Pomerančová voda

Další úžasnou marockou ingrediencí je pomerančová voda. Nejde ale o klasické pomeranče, nýbrž o ty, které rostou na pomerančovníku hořkém (citrus aurantium). Pomerančovník hořký, známý i jako pomerančovník sevillský je kříženec stromu pomela a mandarinky. Podobně jako u růží, i výtěžek z pomerančových květů je použitelný jak v kosmetice, tak v gastronomii. Pomerančový olej je skvělým masážním olejem, pomáhá například proti nespavosti, ale v interiéru se také používá jako repelent a osvěžovač vzduchu.

Hořké pomeranče jsou typické tím, že se pro svou hořkost nekonzumují v syrovém stavu. V Andalusii se z hořkých pomerančů připravuje skvělá marmeláda, tu ale v Maroku neznají. Vůni hořkých pomerančů ale zacítíte v řadě tradičních dezertů díky omerančové vodě. Pomerančovou vodou se potírají gazelí rohy (kaab el ghazal), jedno z nejtypičtějšív typů sladkého pečiva, které vypadá jako podkova (nebo roh gazely). Pomerančová voda jde také do šebbakíje, pečiva které se podává v ramadánu k polévce haríra. Sladká pastilla neboli ktifa je dalším dezertem, který by bez vůně hořkých pomerančů nebyl tím pravým. To samé platí o marockém pudingu – ráibu.

Pomerančová voda nejde pouze do dezertů a pečiva! Vůni hořkých pomerančů zacítíte také ve fezské specialitě – kuřecí pastilla a salátech. Kape se také do zeleného čaje, a to především během slavností a zvláštních příležitostí.

Pomerančovou vodu koupíte zcela běžně kdekoliv na marockém trhu. Místní jméno je má zhar (v překladu květinová voda) a prodává se v průsvitných láhvích. Nemá žádné zbarvení, pouze podmanivou vůni.

Kromě růžové a pomerančové vody má Maroko ještě další poklad – arganový olej. A o něm bude řeč příště!

Léto v Maroku? Podmínky vstupu a návratu do ČR

Již v předchozím článku jsem se věnovala podrobným podmínkám pro vstup do Maroka tak, jak platí od 15. června 2021. Zatímco Maroko tímto datem neotevřelo své hranice cizincům úplně, do Maroka můžou v současné době vstoupit jak občané České republiky, tak Slovenska, a to nejenom ti, co v zemi mají trvalý/přechodný pobyt, ale i turisté.

Zatímco vstup turistů do Maroka z ČR a SR není až taký složitý (je pouze třeba předložit: potvrzení o očkování pokud bylo provedeno, negativní PCR test ne starší 72 hodin a vyplněný formulář), o něco složitější je návrat z Maroka.

Vstup do České republiky

Pro návrat do České republiky platí v současné době následující:

  1. Maroko je začleněno mezi země s velmi vysokým rizikem nákazy COVID-19, tudíž “barevně” je v tmavě červeném poli.
  2. Pro tmavě červené země platí následující pravidla pro návrat do České republiky:
  • vyplnění příjezdového formuláře
  • negativní PCR test ne starší 72 hodin z certifikované laboratoře
  • absolvování PCR testu po návratu do ČR, a to nejdříve v pátý den po příjezdu, do té doby samoizolace
  • v případě osob, jež byly očkovány schválenou vakcínou (Pfizer/Moderna/Astra/Janssen) více než 14 dnů a méně než 9 měsíců ode dne vstupu do ČR z Maroka JE TAKÉ POTŘEBA absolvovat PCR test před a po příjezdu, a tyto osoby také vyplní příjezdový formulář
  • pro Slováky tranzitující přes ČR, jež opustí Česko do 12 hodin od příjezdu z Maroka, neplatí povinnost negativního PCR testu ani vyplnění příjezdového formuláře

POZOR! Výše uvedené podmínky se vztahují na vstup do ČR, kam se přímo z Maroka nelítá. Je proto možné, že i v případě očkovaných osob BUDE POTŘEBA v Maroku absolvovat PCR test, jenž se kontroluje již při vstupu do letištní haly marockých letišť.

Je rovněž dobré sledovat podmínky vstupu na palubu letadla letu, se kterým hodláte z Maroka odletět, a prostudovat si jejich podmínky přepravy. Můžou se od podmínek vstupu do ČR lišit!

Kam na test PCR v Maroku

Pokud zjistíte, že pro odlet do ČR budete potřebovat negativní PCR test, obráťte se na jedno z následujících certifikovaných testovacích středisek:

Fes:

Nemocnice Ghassani, 500 Dhs

Casablanca:

Nemocnice Sheikh Khalifa, 600 Dhs

Laboratoire d’analyses médicales Derb Sultan, 700 Dhs

Rabat:

Nemocnice Cheikh Zayd de Rabat, 600 Dhs

Marrákeš:

Laboratoire Almanar, 500 Dhs

Než začneme vařit – marocké koření (3. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! Do Maroka se mimo jiné jezdí i za skvělou a unikátní kuchyní, tudíž by bylo na škodu, kdybyste se před svou cestou do Maroka trochu s tímto tématem neseznámili! Již byla řeč o kultuře stolování a marockých surovinách. Nyní se budeme trochu věnovat koření.

To, co z marocké kuchyně dělá unikátní kuchyni, jsou nejenom její čerstvé suroviny, ale také to, jak jsou marocká jídla dochucena kořením. Koření v Maroku se zásadně kupuje na trzích, kde je čerstvé a aromatické. Je možné ho nakoupit v takovém množství, jaké potřebujete, takže si můžete pořídit jenom štipku na ochutnání. Nebo klidně i půl kila pro kamarády a známé!

Čím se v Maroku dochucuje

Marocká jídla se neobejdou především bez následujícího koření:

Římský kmín

Římský kmín je naprostým základem této kuchyně nejenom během vaření, ale také k dochucení. Naleznete ho tedy na stole vedle soli a pepře. Tuto trojici vám Maročané naservírují na malý talířek, odkud si jídlo můžete sami dochutit! Ale pozor, římský kmín není kmín, který známe my, jde o dva naprosto rozdílné druhy rostlin. Zatímco kmín (carum carvi) pochází z Evropy, římský kmín (cuminum cyminum nebo česky šabrej kmínovitý) má svůj původ v Egyptě. Tyto “dva kmíny” mají každý svou specifickou chuť a aromu a proto je nelze v jídle zaměňovat.

V marocké kuchyni, podobně jako po celém Blízkém Východě a do Indie, se římský kmín rychle rozšířil i pro své zdravotní benefity. Má velky význam při regulaci zažívání, působí proti nadýmání a překrvuje organismus. Obsahuje velké množství železa, draslíku ale taky vitamínů skupiny B.

Co se týče vaření, římský kmín se přidává téměř do všech jídel – do márqy, tadžínů, polévek a salátů. Pro svou aromatičnost je jedním z nejvýraznějších koření v marockém jídle.

Kurkuma

Dalším nepostradatelným kořením marocké kuchyně je kurkuma. Kurkuma pochází z Indonésie a do marocké kuchyně ji původně dovezli v 7. století Arabové. Podobně jako římský kmín, i kurkuma je velmi zdravá. Jednak je to antioxidant, jenž zpomaluje proces stárnutí, ale také působí antibakteriálně a proti zánětům. Chrání jak mozek, tak srdce a je nápomocný v léčbě deprese.

Kurkuma se v Maroku přidává do celé řady pokrmů. Mezi ně patří tadžíny, jak s hovězím tak s kuřecím masem, dále pak do tradičního pátečního kuskusu se sedmi typy zeleniny, do bramborových pampoušků mákúda, ale také do polévky haríra. Kurkuma obsahuje barvivo kurkumín, jež se používá k barvení např. rýže.

Zázvor

Čerstvý zázvor nalezneme v každém marockém obchůdku s kořením, ale zrovna tak jednoduše lze pořídit zázvor v drcené podobě. Zázvor blahodárně působí na zažívání, během chřipky a zmírňuje menstruační potíže. Kromě toho se v Maroku používá také jako afrodisiakum. Přidává se do pokrmů podobně jako kurkuma, ale také je jedným že čtyř koření marinády pro přípravu ryb.

Skořice

Skořici nalezneme jak ve slaných, tak ve sladkých marockých pokrmech. Skořice je nepostradatelná pokud připravujete hovězí tadžín na švestkách, ale štipka skořice jde také do tradičního pokrmu adass (hustá márqa s čočkou), jakož i do haríry. Skořici nalezneme ve sladkém pečivu ale také se ní posýpají čerstvě nakrájené jahody nebo pomeranče, jež se podávají jako dezert po jídle.

Šafrán

Šafrán se v Maroku používá na barvení rýže, a do dezertů ale věděli jste, že jde o domácí marocké koření? Ačkoliv je světovým pěstitelem a vývozcem šafránu Írán, v Maroku se šafrán rovněž úspěšně pěstuje! Mekkou marockého šafránu je městečko Taliaouine v podhůří Vysokého Atlasu. V Maroku tak koupíte pravý a autentický domácí šafrán, akorát je potřeba ho důvěrně znát, aby vám namísto šafránu neprodali jednu z jeho levných nahrážek. Základem je nejenom znát barvu a vzhled šafránu, ale také si uvědomit, že pravý šafrán se nikdy nenachází ve velkých plastových pytlích, ale naopak v malém množství ve skleněných dózách nebo již balen v malých sáčcích.

Ras al-hanút

Pod tímto exotickým názvem se ukrývá směs koření, kterou cizincům nabízí na každém marockém trhu. Jde o směs více než deseti typů koření, mezi které většinou patří již výše zmíněný římský kmín, skořice, kurkuma, zázvor ale také muškátový oříšek, anýz, šafrán, hřebíček, atd. Koření lze použít do tadžínů, při přípravě zeleniny do kuskusu, i do dalších marockých jídel. Jelikož je nejlepší, pokud před vámi koření přímo namelou, je možné také požádat o přidání chili papriček nebo černého koření.

Aby to pálilo …

Marocká kuchyně obecně není pálivá, byť na jihu země se koření docela dost. Používá se k tomu černé koření nebo chili papričky. Dokořenit lze taky pálivou omáčkou harísou, kterou lze jednoduše připravit z chili koření, olivového oleje, s přidáním česneku a octu. Tato omáčka se podává k dochucení jídla i v restauracích.

Qusbur a mádnús

I bylinky mají své místo v marocké kuchyni! U surovin jsme již mluvili o tom, že v Maroku se nepoužívá, a tudíž ani nelze na trhu koupit kořen petrželu. Na druhou stranu je ale hodně využívána petrželová ňat, a to spolu s ňatí koriandru. Qusbur (koriandr) a mádnús (petržel) se tak kupují dohromady jako rabijá (zelené), a jejich svazky stojí pouhý jeden dirham. Najemno nakrájené zelené jde spolu s kmínem a dalším kořením do většiny pokrmů, především do polévek a různých typů márqy.

Jak nakupovat marocké koření

Tady je několik rad k tomu, jak si v Maroku nakoupit čerstvé koření za dobrou cenu:

  1. Koření se v na marockých trzích nabízí na každém kroku. Pozor na to, že v turistických částech trhu (tudíž vedle dalšího výrazně turistického zboží, s anglicky mluvícími prodejci) bude mít koření mnohem vyšší cenu a také nemusí mít nejlepší kvalitu. Kvalitní koření seženete v té části trhu, kde ho nakupují i místní – to znamená na trhu s ovocem, zeleninou a masem. Ty se nachází vždy u vstupů do medíny, nebo ve vyhrazených oblastech kam to místní nemají daleko.
  2. Na koření se většinou nesmlouvá a místní jeho cenu znají. V zásadě byste kilo jakéhokoliv koření měli pořídit za cca 5-7 eur. To samozřejmě neplatí pro šafrán, ten bývá výrazněji dražší.
  3. Koření je v medíně vždy čerstvejší než v obchodech, kde je komerčně zabaleno. Nejlépe ale uděláte, pokud si koření necháte přímo na místě namlít, pokud je to možné (zázvor, kurkuma, skořice, atd.).

V dalším dílu si představíme marockou růžovou a pomerančovou vodu.

Od dnešného dňa sa opäť dá cestovať do Maroka!

Do Maroka sa opäť dá cestovať! Posledný zákaz letov z Európy, ktorý platil do 10.6. (spolu s núdzovým stavom) bol práve dnes, 15. júna 2021 zrušený (zatiaľ co núdzový stav bol aktuálne predĺžený do 10. 7.).

Kto môže od 15. júna cestovať do Maroka

Do Maroka môžu od 15. júna vycestovať:

  1. Občania Maroka, ktorí uviazli v zahraničí
  2. Maročania s trvalým pobytom v zahraničí
  3. Cudzinci s trvalým pobytom v Maroku

Dostupné informácie z marockých médií neboli jednoznačné čo sa týka vstupu zahraničných turistov do krajiny a väčšina sa zmieňovala iba o troch vyššie uvedených skupinách cestujúcich. Podľa toho, aké spoločnosti dnes (15.6.) do Maroka svoje lety uskutočnili (ich zoznam je na konci tohoto článku) je zrejmé, že na územie Maroku môžu vstúpiť aj turisti.

Za akých podmienok sa dá vycestovať do Maroka

Čo sa týka krajín, z ktorých bude možné do Maroka od 15. júna vstúpiť, Maroko ich rozdeľuje do dvoch skupín.

Skupina A zahrňuje všetky krajiny, z ktorých bude možné od 15. júna cestovať do Maroka na základe:

  1. Potvrdenia o očkovaní proti COVID-19. V Maroku sú ako platné uznané potvrdenia o očkovaní týmito vakcínami: Pfizer/BioNTech, AstraZeneca, Johnson & Johnson, Moderna, Sinopharm, Sinovac, Sputnik, Covishield. Potvrdenie o očkovaní sa uznáva v prípade, že od poslednej očkovacej dávky ubehli minimálne dva týždne.
  2. Negatívneho PCR testu nie staršieho než 48 hodín, a to v anglickom, francúzskom alebo arabskom jazyku. Negatívny PCR test je treba predložiť aj v prípade potvrdenia o očkovaní, a to u osôb starších než 11 rokov.
  3. Vyplneného formuláru, ktorý si môžete stiahnuť tu. Na formulári je dôležité vyplniť adresu pobytu v Maroku a dve telefónne čísla, kde bude možné cestujúceho počas 10 dní po vstupu do Maroka zastihnúť.

Do skupiny A patria všetky krajiny sveta, ktoré nie sú vyslovene zahrnuté do skupiny B, vrátane Českej republiky, Slovenska a väčšiny európskych krajín.

Skupina B zahrňuje nasledujúce krajiny:

Afganistán, Alžírsko, Angola, Argentína, Bahrajn, Bangladéš, Benin, Bolívia, Botswana, Brazília, Čad, Čile, Demokratická republika Kongo (DRC), Guatemala, Haiti, Honduras, India, Indonézia, Irák, Irán, Jamajka, Jemen, Južná Afrika, Južný Sudán, Kambodža, Kamerun, Kapverdy, Katar, Kazachstán, Keňa, Kolumbia, Kongo, Kuba, Kuvajt, Lesotho, Libéria, Litva, Lotyšsko, Madagaskar, Malajzia, Malawi, Maledivy, Mali, Maurícius, Mexiko, Namíbia, Nepál, Nikaragua, Niger, Omán, Uganda, Pakistan, Panama, Paraguaj, Peru, Severná Korea, Seychely, Sierra Leone, Somálsko, Spojené Arabské Emiráty, Srí Lanka, Stredoafrická republika, Sudán, Svazijsko, Sýria, Tanzánia, Thajsko, Togo, Ukrajina, Uruguaj, Venezuela, Vietnam, Zambia and Zimbabwe

Z týchto krajín bude do Maroka možné cestovať na základe:

  1. Potvrdenia o očkovaní proti COVID-19. V Maroku sú ako platné uznané potvrdenia o očkovaní týmito vakcínami: Pfizer/BioNTech, AstraZeneca, Johnson & Johnson, Moderna, Sinopharm, Sinovac, Sputnik, Covishield. Potvrdenie o očkovaní sa uznáva v prípade, že od poslednej očkovacej dávky ubehli minimálne dva týždne.
  2. Negatívneho PCR testu nie staršieho než 48 hodín, v anglickom, francúzskom alebo arabskom jazyku. Negatívny PCR test je treba predložiť aj v prípade potvrdenia o očkovaní, a to u osôb starších než 11 rokov.
  3. Špeciálneho povolenia na vycestovanie do Maroka, ktoré musí byť riadne odôvodnené. Toto povolenie je možné získať na marockej ambasáde v danej krajine. Výnimku majú repatriačné lety a cestujúci s marockým občianstvom. Pokiaľ ale cestujúci z krajiny v skupine B strávil minimálne 10 dní pred cestou do Maroku v jednej z krajín v skupine A, toto špeciálne povolenie nepotrebuje a taktiež nemusí absolvovať povinnú karanténu (viď 5).
  4. Vyplneného formuláru, ktorý si môžete stiahnuť tu. Na formulári je dôležité vyplniť adresu pobytu v Maroku a dve telefónne čísla, kde bude možné cestujúceho počas 10 dní po vstupu do Maroka zastihnúť.
  5. Na cestujúcich z krajín skupiny B sa vzťahuje 10-denná karanténa v jednom z určených hotelov.

Ako sa dostať do Maroka

V túto chvíľu nie je úplne jasné, ktoré letecké společnosti obnovia svoje lety do Maroka a za akých podmienok. V médiách sa píše hlavne o marockej národnej spoločnosti RAM a zmrazeniu cien pre Maročanov žijúcich v zahraničí, ktorí chcú stráviť dovolenku v rodnej krajine. Lety tiež obnovila spoločnosť Air Arabia, ktorá v prechádzajúcom týždni oznámila zavádzanie nových letových spojení medzi Marokom a Európou. Z letového radaru je zrejmé, že lety tiež obnovili spoločnosti Ryanair, Transavia, Air France, TuiFly, EasyJet, Pegasus (turecká spoločnosť), Gulf Air a ďalšie.

Keďže podmienky vstupu do Maroka sa môžu v priebehu leta meniť (a dúfajme, že len k lepšiemu!), sledujte tieto stránky priebežne. O zmenách budem pravidelne informovať.

Než začneme vařit – produkty a suroviny (2. část)

Nový Gastronomický speciál je tady! Do Maroka se mimo jiné jezdí i za skvělou a unikátní kuchyní, tudíž by bylo na škodu, kdybych se vám nepokusila trochu přiblížit to, Co a Jak Maročané jedí a připravují! Zatímco v prvním dílu jsme se věnovali stolování a stravování obecně, dnes jsou tady suroviny!

Před několika lety navštívila Maroko moje kamarádka s rodinou. Nesetkaly jsme se, ale psala mi, že byla překvapená chutí a vůni “našeho” ovoce a zeleniny. Žije v Anglii a ten rozdíl byl prý markantní. Je fakt, že ovoce a zelenina v Maroku, zejména ta, kterou naleznete na trhu, pochází primárně od drobných marockých farmářů. Slyšela jsem už i názor, že v Maroku se používá přemíra pesticidů ale na druhou stranu většina surovin pochází z dálky maximálně několik desítek kilometrů. To potvrdil i můj Mustapha, když se v zimě zakousnul do mandarinky, kterou jsme přivezly ze Slovenska. Vyplivnul ji do koše. Není se co divit, jak víme, citrusy u nás nemají tak sladkou chuť jako v Maroku, kde jsou doma.

Co vše nakoupíte na trhu

Na trhu toho ale kromě skvělých citrusů naleznete mnohem víc! Překypuje ovocím jak “exotickým” jako je mango, banány, datle, čerstvé fíky a granátová jablička, ale také ovocím, které známe u nás – jablka, hrušky, meruňky, broskve, hrozny, švestky a dokonce i třešně a maliny. Spousta z tohoto ovoce je sezónního charakteru, například jahody přichází na trh už v lednu a užíváme si je až do března. Léto se nese ve znamení broskví a nektarinek, na podzim přichází skvělá jablička z horských oblastí. Kromě rozmanitosti vás na trhu určitě zaujme i velikost a čerstvost ovoce, a tak neváhejte, a za pár dirhamů ochutnejte, jak ovoce v Maroku chutná!

Co se týče zeleniny, výběr je opět velký, ale z pohledu Středoevropana je pár věcí, které nám v Maroku chybí. Jeden příklad za všechny – petržel! Když přijela v zimě maminka, chtěla nám uvařit dobrý slepičí vývar. Pominu nyní to, že nesnesla pohled na to, jak bylo naše kuřátko zbaveno života přímo před námi … problém jsme shledali zejména v tom, že nebyl k dostání celer a kořen petrželu.

Celer jsem nakonec koupila v Carrefouru (dovezen z Francie), ale u petrželu jsem neuspěla. Mustapha mě přitom přesvědčoval o tom, že nic jako kořen petrželu neexistuje, a že určitě si to pletu s ředkvičkou! Shodou okolností jsem se v té době dostala k internetové diskusi, kde se holky žijící v Turecku a Egyptě bavily o tom, jak ve svých nových zemích nedokážou sehnat kořen petrželu. Pochopila jsem tedy, že jde o “plošný” problém a v těchto zemích se prostě pěstuje pouze petrželová ňať. Zato se ale v Maroku nabízí daleko více druhů ředkviček než u nás!

Trh nebo Carrefour?

Každé větší město v Maroku má velké potravinové řetězce, kde lze vše pořídit pod jednou střechou. Výhodou řetězců je mnohem širší výběr surovin (například kuskusu, mouky, atd.), dostupnost surovin bez omezení (trhy bývají zásobovány určitými produkty jen v určité dny) a neexistence sezónnosti, takže téměř všechny čerstvé suroviny jsou v obchodech dostupné celoročně.

Přesto i lidé z Ville Nouvelle (nového města) chodí určité suroviny nakupovat zásadně do medíny – vejce, maso, ovoce, zeleninu, ale třeba taky mouku, kuskus, určité druhy pečiva a především kořeniny. Důvodem je nejenom čerstvost ale také cena, která je na otevřených medínských trzích obecně lepší než v řetězci. U většího množství surovin je samozřejmě možné i smlouvat. Ti, kterým záleží na ekologii, navíc ocení možnost nákupu do vlastních nádob a tašek, jelikož se na trzích téměř vše nakupuje na váhu.

Maročané upřednostňují zcela čerstvé maso a proto jsou ochotni ho nakupovat v medíně. Maso se na trhy dostává v ranních hodinách z jatek, kde jsou zvířata pořážena jenom několik hodin předem. Maso je tak naprosto čerstvé, a to na rozdíl od řetězců, kde zůstává několik dnů. Drůbež se přitom na trzích prodává ještě čerstvější – živá. Po výběru např. kuřete ho přímo před vámi porazí, očistí, a vy ho můžete dát rovnou do hrnku nebo na pánev! Veškeré maso z trhu je zároveň halál – tudíž poraženo podle islámských pravidel.

Dalším produktem který se nakupuje lépe na trzích, jsou sladkosti a sladké pečivo, a to především před ramadánem, během kterého se zkonzumuje velké množství sladkých briwatů, tradiční šebbakíje (medové pečivo k polévce) a dalších dobrot. Na trhu je také možné se domluvit a objednat si pečivo na určitý den, pokud jde o větší množství. Jde samozřejmě o “home-made” pečivo, jež je navíc naprosto čerstvé.

Poslední surovinou, za kterou se vyplatí zajet do medíny, je olivový olej. Ten síce v nákupáku seženete taky, ale pouze zpracovaný průmyselně, ne ten od malých farmářů, ručně vylisovaný. Rozdíl je přitom markantní. Podobně jako u sladkého pečiva, i ohledně olivového oleje se dá dohodnout na větším odběru, a to přímo s dodavatelem. Jelikož olivový olej je naprostým základem marocké kuchyně, je nezbytné mít ho doma dostatek, i do zásoby.

A co si řekneme příště? Budeme se věnovat koření!