Co si představíte, když se řekne Marrákeš? Většina lidí – a před lety jsem mezi nimi byla i já – si vybaví orientální tržiště, vůni koření, hýkání oslů a možná také kuskus. O to větší bylo moje překvapení, když jsem před více než deseti lety začala Marrákeš sama objevovat a zjistila, že za nenápadnými zdmi starého města se ukrývají místa, kde se po staletí rozhodovalo o osudu marockých sultánů, vezírů i celých dynastií.
Každý z těchto paláců vypráví jiný příběh. Jeden vznikl jako dar z lásky, druhý měl ohromit celý svět svou okázalostí a třetí připomíná dobu, kdy Marrákeši vládl muž přezdívaný „Pán Atlasu“. A tak pokud přemýšlíte, co navštívit v Marrákeši kromě známých tržišť, právě tato tři místa by na vašem seznamu rozhodně neměla chybět.
Palác Bahía a sen velkovezíra
Jen málokterý palác v Marrákeši působí tak harmonicky jako Bahía. Zatímco zvenčí byste kolem něj možná prošli bez většího povšimnutí, za jeho zdmi se otevírá svět klidných nádvoří, zurčících fontán, voňavých pomerančovníků a nádherné marocké architektury. Právě tady člověk pochopí, že skutečné bohatství se v Maroku po staletí nedávalo na odiv, nýbrž se schovávalo za vysokými zdmi domů a paláců.
Palác nechal na konci 19. století vybudovat mocný velkovezír Ba Ahmed, který byl faktickým vládcem země během nezletilosti sultána Abd al-Azíze. Název Bahía znamená v překladu nádhera nebo krása a podle tradice byl palác pojmenován po jeho oblíbené manželce. Ať už je tento příběh zcela pravdivý, nebo ne, jméno vystihuje palác dokonale.
Komplex tvoří více než sto padesát místností seskupených kolem několika nádvoří a zahrad. Přestože návštěvníci dnes mohou obdivovat jen část původních interiérů, dodnes zde najdete jemně vyřezávané cedrové stropy, keramické mozaiky, štukovou výzdobu i barevné vitráže, které patří k vrcholům tradičního marockého řemesla. Každý pokoj je přitom jiný – maročtí mistři neusilovali o dokonalou symetrii, ale o jedinečnost každého prostoru.
Bahía není palác, který ohromuje velikostí. Jeho kouzlo spočívá v detailech. Ve hře světla a stínu na nádvořích, v tichu zahrad, které kontrastuje s rušnou medínou za zdmi, i v pocitu, že se zde čas na chvíli zastavil.
Katčin tip: Pokud si máte z Marrákeše odnést jen jednu ukázku tradiční marocké architektury, doporučila bych právě Bahíu. Ze všech marrákešských paláců na mě působí nejintimněji. Pokaždé mě překvapí, jak rychle po vstupu zmizí hluk medíny a nahradí ho šum fontán, zpěv ptáků a vůně cedrového dřeva. Je to jedno z těch míst, kde člověk snadno pochopí, proč se o Maroku říká, že to nejkrásnější se často skrývá za těmi nejobyčejnějšími dveřmi.
Palác El Badí a sláva saadských sultánů
Na první pohled možná překvapí. Místo zdobených mozaik a bohatě zařízených komnat před vámi stojí rozlehlé nádvoří obklopené mohutnými zdmi a pozůstatky někdejších pavilonů. Jen těžko se věří, že právě tady stával jeden z nejhonosnějších paláců tehdejšího islámského světa.
Palác El Badí nechal na konci 16. století postavit saadský sultán Ahmad al-Mansúr, který se po svém slavném vítězství nad portugalským vojskem v bitvě u Alcácer Quibir stal jedním z nejmocnějších vládců své doby. Nešetřil přitom žádnými náklady. Do Marrákeše nechával dovážet mramor z Itálie, onyx z Indie, drahé dřeviny z Afriky i zlato získané z transsaharského obchodu. Vybudování paláce trvalo přibližně šestnáct let a podle dobových kronik měl svou nádherou zastínit všechny královské rezidence tehdejšího světa.
Jenže sláva netrvá věčně.
O necelé století později rozhodl sultán Moulay Ismail o přenesení hlavního města do Meknésu a nechal většinu paláce rozebrat. Sloupy, mramorové obklady i vzácné stavební materiály byly odvezeny a použity při stavbě jeho vlastních paláců. Z kdysi oslnivé rezidence tak nezůstalo téměř nic, pouze mohutné hradby, rozlehlé nádvoří a vodní nádrže, které dodnes připomínají někdejší slávu paláce.
Přiznám se, že jsem kouzlo tohoto paláce dlouho přehlížela. Tady je totiž potřeba hodně zapojit fantazii a tu jeho někdejší podobu si představit. Nicméně stačí se na chvíli zastavit uprostřed nádvoří, podívat se na čápy hnízdící na hradbách a představit si slavnosti, vyslance z cizích zemí a dvůr, který sem před více než čtyřmi sty lety přicházel vzdát hold jednomu z nejbohatších vládců tehdejšího světa. Věřím tak, že El Badí si zamilujete.
Katčin tip: Jen pár kroků od paláce El Badí se nachází jeden z největších pokladů Marrákeše – Saadské hrobky. V nádherně zdobeném mauzoleu zde odpočívá stavitel El Badí, sultán Ahmad al-Mansúr, jeho matka Lalla Messaouda i další členové saadské dynastie. Hrobky byly po staletí ukryté za zdmi královské kasby a znovu je objevil až počátkem 20. století francouzský letecký průzkum. Doporučuji navštívit je společně s palácem El Badí – teprve pak získáte skutečnou představu o tom, kým Saadovci byli a jak velkolepá byla jejich vláda.
Palác Dár el Paša a Pán Atlasu
Jen málokterý muž ovlivnil dějiny Marrákeše ve 20. století tolik jako Thami El Glaoui. Mocný paša, kterému se přezdívalo „Pán Atlasu“, vládl městu téměř čtyřicet let a jeho jméno dodnes vyvolává obdiv i kontroverze. Právě pro něj vznikl na počátku 20. století palác Dar El Bacha, který dnes patří k nejkrásnějším historickým stavbám Marrákeše.
Thami El Glaoui patřil k nejmocnějším mužům tehdejšího Maroka. Jakožto “Pán Atlasu” ovládal rozsáhlá území Vysokého Atlasu i důležité obchodní stezky vedoucí do Marrákeše. Díky tomu byl nesmírně bohatý ale měl rovněž velký politický vliv. Poté, co uzavřel spojenectví s představiteli francouzského protektorátu, měl v Maroku větší vliv než samotný sultán. Když se však Maroko začalo přibližovat nezávislosti, jeho moc se během několika měsíců rozpadla. Zemřel v roce 1956 – ve stejném roce, kdy se Maroko stalo nezávislým státem.
Na rozdíl od Bahíe nebo El Badí zde člověk necítí okázalost ani snahu ohromit. Dar El Bacha působí elegantněji a komorněji. Za masivními dřevěnými dveřmi se otevírají klidná nádvoří s pomerančovníky, jemně vyřezávané cedrové stropy, barevné keramické mozaiky a fontány, jejichž šum dokonale kontrastuje s rušnými ulicemi medíny.
V paláci se během let vystřídala řada významných hostů – od politiků a diplomatů až po slavné osobnosti své doby. Dnes zde sídlí Muzeum setkávání kultur, které připomíná, že Marrákeš byl odjakživa místem setkávání kultur, náboženství i obchodních cest mezi Afrikou, Evropou a Blízkým východem.
Dar El Bacha je možná méně známý než Bahía, ale právě v tom spočívá jeho kouzlo. Nabízí klidnější atmosféru, která návštěvníkovi dovolí zastavit se a vnímat krásu marockého řemesla v každém detailu – od jemných štuků až po ručně malované cedrové stropy.
Katčin tip: Po prohlídce paláce si udělejte čas na návštěvu slavné Bacha Coffee, která sídlí přímo v jeho areálu. Ať už jste milovníky kávy, nebo ne, stojí za to nakouknout dovnitř. Elegantní interiéry, koloniální atmosféra a pečlivě připravené dezerty připomínají dobu, kdy byl Marrákeš oblíbeným místem evropských cestovatelů, diplomatů i dobrodruhů. Abyste se do kavárny dostali, zkuste přijít hned po otevření.
Pokračujte ve čtení
Pokud plánujete cestu do Maroka nebo vás tato země jednoduše fascinuje, mohly by vás zajímat také další články:
- Několik důvodů proč nevynechat Marrákeš
- Proč navštívit hory v Maroku
- Jak si sestavit 10-denní itinerář do Maroka
- Kdy jet do Maroka
Mohu vám pomoci s cestou do Maroka
Každý cestuje jinak. Někdo hledá jen inspiraci, jiny ocení pomoc s plánováním nebo chce cestovat ve skupině s průvodcem. Pokud přemýšlíte o cestě do Maroka, ráda vám pomohu najít variantu, která bude nejlépe odpovídat vašim představám.
- Itinerář po Maroku na míru – připravím cestu přesně podle vašich zájmů, rozpočtu a délky pobytu
- Kompletní organizace cesty do Maroka – zajistím ubytování, dopravu, průvodce i další služby, abyste si mohli cestu užít bez starostí
- Skupinové zájezdy do Maroka – připojte se k některému z mých tematických zájezdů a poznejte Maroko v malé skupině podobně naladěných cestovatelů
Specialista na Maroko 