Niekoľko fotiek z našich pravidelných stretnutí, ktoré podľa prítomnej kávy nazývame “Coffee Hour”. Stretávame se každú stredu o 16.45 a diskutujeme spolu o výuke angličtiny. Aj keď sa to nezdá, Fez je z hľadiska cudzincov zajímavým mestom s množstvom malých alebo väčších komunít cudzincov – žijú tu Angličania, Francúzi, Belgičania, Rusi, Nemci, Švajčiari, obyvatelia Juhoafrickej republiky, Peru, Ukrajiny, Kazachstánu, Fínska … len Slováci sú tu zatiaľ v počte jedna osoba (ja). Aj Coffee Hour sa zúčastňujú zaujímaví ľudia, ktorých do Fezu priviedol anglický jazyk.
Následující video vám přiblíží, jak vypadalo město Fes, zejména teda jeho historická medína, před půl stoletím. Video zachycuje uličky medíny, které lze dodnes navštívit, akorát obyvatelé města již nechodí výhradně v tradičním oblečení – mnozí zaměnili dželláby a kamíse za džíny s trikem. Na videu mne ale nejvíce udivuje, že až takový rozdíl mezi dneškem a 60. lety nebadat …
Tento článek jsem napsala pro svůj projekt Kouzlo Orientu v době, kdy jsem ještě Fes jenom objevovala. Bylo to v zimě roku 2014, během mého stipendijního pobytu na institutu Subul Assalam. Namísto bydlení na jednom místě jsem se rozhodla vyzkoušet co nejvíce feských tradičních domů – rijádů a dárů. Dopadlo to tak, že jsem nakonec během několika měsíců spala ve více než dvacítce z nich. To jsem ještě nevěděla, že mne v tom samém roce čeká stěhování se do jednoho z nich (zatím) natrvalo …
Rijád je pojem, které označuje typ obytného domu v severní Africe, a samotné slovo rijád znamená zahrada – je to proto, že na nádvoří tohoto domu měli obyvatelé malou nebo větší zahrádku se stromy (pomerančovníky nebo citronovníky), které osvěžovaly rozpálený letní vzduch. Nechyběla také fontánka se stejným účelem. Toto nádvoří většinou nebylo zastřešené (nebo pouze provizorně), a obytné prostory se nacházely kolem něj.
Dár je slovo, které lze přeložit jako dům a naproti rijádu označuje stavbu s menší rozlohou, menším počtem místností a také bez zahrady (i když nádvoří většinou nechybí).
Bohaté rodiny ve Fesu žily po staletí v rijádech, vedle kterých mohli mít ještě menší několika patrový byt, označován jako misríja. Ti méně majetní měli dár. Bez ohledu na to, jak byla rodina movitá, jejich příbytky sdílely jednu společnou charakteristiku: bohatství nebo chudoba se nevystavovaly na odiv a všechny domy v medíně vypadaly naprosto stejně – zvenku. Malé, zamřížované okénko a skromný vchod nijak nenaznačovaly, jaký typ rodiny v daném domě bydlí. O to větší muselo být překvapení návštěvníka, který byl přijat jeho obyvateli coby host – najednou se ocitl na překrásně zdobeném nádvoří s fontánou, dřevěným zdobením trámů, tradiční mozaikou zellídž a hlavně úpřimnou pohostinností majitelů.
Cedrové dveře nechybí v žádném rijádu a dáru
Nádvoří Dár Attajalli
Krása a detail feské architektury
Berberské motivy se objevují zejména na tkaninách
Dár Seffarín, snad nejlépe zrenovovaný dár v medíně
Hra světel a tvarů
Dnešní feská medína nepochybně trpí nezájmem místních obyvatel, ze kterých řada vyměnila tradiční rijády za moderní byty v nových čtvrtích. Jsou ale i tací, co vidí v historických domech potenciál pro podnikání. Řada dárů a rijádů se tak proměnila v luxusní rezidence a penziony pro návštěvníky medíny. Komerčních rijádů a dárů je v medíně asi dvě stě a jejich kvalita a vybavení je na úrovni hostelů, jednoduchých penzionů, lepších hotelů nebo dokonce i luxusních ubytovacích zařízení. Které z těchto krásných domů můžu doporučit?
Pod tímto složitým názvem (čte se matyša bil bejd) se ukrývá velmi jednoduché marocké jídlo, které se velmi ponáší na vegetariánskou variantu maďarského leča.
Potřebujeme:
3 rajčata
1 papriku
1 cibuli
1 stroužek česneku
pepř, koriandr, ras il-hanout
4 vejce
Na jemno nakrájenou cibulku osmažíme dozlata, přidáme stroužek česneku a necháme osmahnout.
Cestování bylo odjakživa mou vášní, a to již během studentských let na střední škole, kdy jsem měla možnost zúčasnit se výměnného pobytu ve Spojených státech. Během svého studia na vysoké škole jsem se poprvé dostala na Blízký Východ, konkrétně do Egypta, kde jsem prvý krát v životě měla možnost poznat vůní Orientu. Záhy poté jsem začala pracovat v cestovním ruchu, jež mi otevřel dveře do dalších zemí arabského světa – podívala jsem se tak do Sýrie, Libanonu, Jordánska, Izraele, Alžírska a Maroka. Ačkoliv jsem již kolem roku 2011 hledala své stálé místo v tomto regionu, teprve v roce 2014 jsem se nadobro přestěhovala do Fesu.
Čím si mě Fes získal? Určitě především svou skrytou krásou. Krásou, jež není vidět, když poprvé kráčíte úzkými uličkami středověké medíny a dáváte si pozor, abyste nešlápli do oslího lejna. Krásou, jež není cítit v ulicích, kde páchne kanál a zvířecí kůže. Krása Fesu se nachází v jeho interiérech medres, mešit a domů. Teprve poté, co vstoupíte klikatou chodbou do těchto interiérů pochopíte, o čem Fes skutečně je. Před vašim zrakem bude najednou malebná zahrada s fontánkou, nebo krásně zdobené nádvoří – to je ten pravý Fes, jež stojí za to zažít a objevovat.
Fes a jeho skrytou krásu obdivuji a objevuji od roku 2012. Přesně o dva roky později jsem se stala obyvatelkou jednoho přesně tak krásného domu, jaké jsem měla možnost se zatajeným dechem navštívit už dřívěji. Kromě krásných interiérů dvou penzionů, jež spravuji, trávím čas také výukou anglického jazyka studentům cestovního ruchu, jež budou jednou sami třeba propagovat Fes a jeho neopakovatelný charakter.
Slovenka v Maroku 